KONCEPT BEZ KOREKTUR

Když se podívám na charakteristické rysy hrdiny a padoucha tak, jak jsou zobrazovány v různých komiksech a filmech, tak oba typy mají společné dvě vlastnosti. Inteligenci a pracovitost. Padouch vymýšlí způsoby, jak sebe obohatit, nebo jak ovládnout svět, zároveň je v tomto úsilí aktivní. Hrdina zase pracuje po nocích, aby honil padouchy a většinou je přechytračí.

V čem se ale liší jsou další docela zásadní vlastnosti. Padouch většinou touží po moci a po penězích a dává to najevo. Lze mu tedy přisoudit mocichtivost, chamtivost a okázalost. Naopak hrdina se vyznačuje skromností. Netouží po moci a snaží se skrýt svou identitu. Za svou práci neočekává uznání, ba ho ani nechce. S tím souvisí i sobectví. Padouch si chce usurpovat veškerý zisk pro vlastní pohodlí, hrdina po zisku netouží, honění padouchů mu totiž žádný nepřináší. Další vlastností je lhostejnost a s tím související cynysmus. Padouchovi nezáleží na tom přes kolik mrtvol přejde a osud ostatních lidí kromě něj, zatímco hrdinovi není lhostejný osud lidí, které se snaží před padouchama chránit. Poslední vlastností je obětavost a odvaha. Padouch není ochoten obětovat se pro blaho druhých, protože blaho druhých je mu lhostejné. Každopádně se nehodlá vzdát žádné části svého pohodlí pro nikoho druhého.

Děti od mala tíhnou k různým vyprávěním o hrdinech, ať už to jsou různé komiksy, případně pro ty ještě menší pohádky, kde udatný princ zabije zlého draka. Ale ani v dospívání to není jiné, většina populace preferuje filmy, kde kladný hrdina nakonec vždy zvítězí, kde pracovitý policejní sbor nakonec dopadne vraha, ba co víc, tyto filmy dokonce vyhledáváme. Pokud nám tedy vlastnosti přisuzované hrdinovi imponují a chceme, aby porazil vlastnosti reprezentované padouchem, proč tedy většina společnosti ve svém soukromém životě vyznává vlastnosti přisuzované padouchovi?

Vezměme si například chamtivost. Tu v sobě musí mít člověk nejspíš geneticky zakódovanou. Uvedu tři příklady. Když v roce 1457 před Kristem proběhla revolta Sirských králu proti Tutmosesovi III., rozhodl se uspořádat tažení na město Megido, kde byli rebelové shromáždění. Ke střetu došlo před hradbami města, přičemž egyptská armáda zvítězila, ale místo toho, aby pokračovala dál až do města, jak byl faraónův příkaz, začali vojáci obírat mrtvé o vše, co mělo cenu. Mezitím se obránci stačili přesunout za hradby. Faraón tak musel čekat sedm měsíců, než město vyhladoví, přičemž si notně stěžoval, že za všechno může chamtivost lidí. Křižácké výpravy o dva a půl tisíce let později bohužel nebyly jiné. Vojáci rádi plundrovali a rabovali, místo toho, aby osvobozovali svatá města od muslimů. Opět je dochováno postěžování si na chamtivost lidí od papeže, když se mu doneslo, jak křížová výprava probíha. Poslední příklad je z roku 1492, kdy Kryštof Kolumbus po objevil karibské ostrovy. Z jeho lodního deníku je patrné, že cestu uskutečnil primárně aby rozšířil víru v boha i do dalších částí světa, sekundárně aby zajistil věhlas kastilským panovníkům za to, že mu umožnili cestu uskutečnit. S těmito důvody se neztotožnily posádky jeho lodí, které neměli nic jiného před očima, než nalezení zlata. Už po pár se bez jakékoliv zprávy odpoultala loď Pinta, aby se vydala sama hledat zlato. Kolumbus si ve svém deníku postěžoval na chamtivost kapitána Pinzóna. Kolumbus se pak rozhodl nechat 39 svých mužů v kolonii La Navidad před svou cestou domů. Na svou druhou výpravu se mu dobrovolníci jen hrnuli. Ačkoliv je varoval, že v zemích indických bude potřeba těžké práce, tak si stěžoval, jak si dobrovolníci myslí, že tam roste zlato na stromech. Kolumbus z toho byl neštěstný, protože věděl, že až vystrízliví ze svého snu, začnou dobrovolníci reptat a budou se bouřit, že chtějí jet okamžitě domu, což se také dělo. Nehledě na to, že když se vrátili do oné záložené kolonie La Navidad, nebyl tam už nikdo živý. Když pak vyslechli místní idiány, dozvěděli se, že za jejich záhubu může chamtivost. Začali se hádat o zlato ve formě drobných šperků, které ukradli indiánům, a o ženy které si přivlastnili. Nakonec se pozabíjeli a zbylou hrstku dobili indiáni, když viděli, co je to za lidi. Pokud se během tří tisíc let lidstvo nezměnilo, tak ho nezmění ani dalších 500 let. Je zcela běžné, že se okrádají mrtvé v nemocnicích poté, co je přiveze sanitka. To nejsou žádní zloději ale normální lidi, kteří využívají příležitosti. Ruku na srdce kolik z nás by šlo dát na policii pětitisícovku, kterou bychom našli na ulici? Pocit euforie z toho, že jsem něco získal z čistého nebe by naprosto přehlušil pocit lítosti nad tím, kdo ony peníze ztratil.

Další vlastností je lhostejnost. V normálním životě když jedeme do práce, nevšímáme si v metru druhých, jenom si čteme a posloucháme hudbu. Byl jsem jednou svědkem toho, že se starší paní neudělalo dobře a omdlela. Nevěřeli byste, ale více než polovina metra ani nezvedla hlavu. Tohle úzké vidění jenom saba sebe a ignorování nepříjemných věcí v okolí si většina řekne, že je nepochopitelné, ale pak zjistí, že to zcela běžná věc. Nebo když jde člověk do nákupního centra a vidí moderní společnost. Rodinka, co se přestěhovala do satelitů a víkendy tráví v nákupáku. Vysolárkovaná blondýna, z posilovny nabušený chlap a za sebou táhnou dva caparty. Chlapovi dělá dobře, když může dát na odiv své vypracované svaly, zatý řetěz kolem krku a drahou káru. Skromnost jim rozhodně chybí. Neberou ohled na nikoho jiného než na sebe a na své řvoucí děti. Jejich vidění toho, co je na světě důležité se smrskává jen na jejich vysněný domeček.

Není to tak dávno, co Rusko anektovalo Krym. Ačkoliv jistí rusofilové odmítali, spíše z politického přesvědčení, než ze zdravého rozumu, angažovanost Ruska v konfliktu, Putin nakonec po pár měsících přiznal, že oni neoznačení vojáci byli Řuští vojáci. Místo toho, aby přehodnotili svůj postoj k tomu, co Putin říká, když se tenkrát mílili, opět odmítají připustit, že za destabilizací situace na východě Ukrajiny může Rusko, že zásobuje a vyzbrojuje povstalce, a že na území ukrajiny působí neoznačení Ruští vojáci. I kdyby se vzbouřilo obyvatelstvo na území o velikosti 1/50 Ukrajiny, tak jakto, že dávají Ukrajinské armádě tak zabrat a už přešli do protiútoku? Jakto, že ukrajinská armáda nemá taky s reaktivním pancéřováním, protože je velmi drahé tím tanky vybavit, zatímco takny zbouřenců mají reaktivní pancéřování všechny? Jde ale o to, že většina lídrů západních zemí není zas tak hloupá, a rozhodla se uvalit na Rusko ekonomické sankce. Samozřejmě si byli vědomi, že to bude mít negativní dopad na domácí ekonomiku, protože každý ze států Evropské Unie do Ruska vyváží. Naprosté zděšení ve mně ale vyvolal průzkum veřejného mínění v Evropské Unii, který naprosto jasně prokázal ochotu lidí k hospodářským sankcím vůči Rusku. Z něho vyplynulo, že je jim dění na Ukrajině jedno, nebo jim jedno není, ale představa, že by kvůli sankcím vůči Rusku mělo u nich dojít k jakkoliv drobné finanční újmě je pro ně nepřípustná. Bohuslav Sobotka si byl odpočátku vědom, že se lidé nebudou kvůli Ukrajině omezovat, proto byl odpočátku proti sankcím. U něj to bylo ale spíše srabáctví. Ačkoliv jsou sankce správné, hrozba, že by ho lidé kvůli možnému zhoršení finanční situace v příštích volbách nevolili byla větší. Konec konců, co lze čekat od premiéra, který když dostane facku, tak pak několik týdnů nosí krunýř. Asi mu nikdo nevysvětlil, že vůdcovství a slabošství prostě nejde k sobě.

Tím jsem naťuknul i sobectví lidí, kteří se nehodlají vzdát ničeho svého ve prospěch někoho, kdo to potřebuje. Hluchotu vůči tomu, že se na světě deje něco špatného, protože by to narušilo jejich klid. Je stokrát jednodušší nezajímat se o věci kolem a dělat, že problémy na světě nejsou. Jestli vejdou do historie se bude závislé pouze na tom, co lidi udělali pro druhé, nikoliv pro to, co udělali pro sebe. Je sice hezké prožít spokojený a klidný život, ale ten si můžeme dovolit, až na světě nebude nespravedlnosti. V ostatních připadech pokud nejsme schopní ani ochotní dělat v životě hrdinské činy, je naše existence na světě zbytečná.

Pro ty, co nepochopili, o co mi v članku šlo, tak ve zkratce je to zamyšlení, proč, když máme některé vlastnosti hrdiny, které obdivujeme, a vlastnosti padoucha, u kterých doufáme, že je hrdina porazí, tak proč drtivá většina lidí na tomto světa vykazuje a v minulosti vykazovala vlastnosti typické pro padoucha jako chamtivost, lhostejnost, sobectví a není schopná držet se vlastností, po kterých od dětství toužila, když si před spaním četla komiksy, tj. obětavost, odvaha, skromnost, zájem o druhé.