Velmi mě znepokojuje současné přemísťování ruské vojenské techniky na Krym a do Černého moře. Dle mého názoru, pokud se nic nezmění, je otázka válečného konfliktu Ruska a Ukrajiny záležitostí několika měsíců. Další indicie, které k tomu nasvědčují je zahájení propagandistické kampaně na dezinformačních webech, které mají ukázat Ukrajinu jako zemi, která šla na scestí, a Rusko jako zachránce. Objevují se v nich takové nesmysly, jako, že Janukovič odmítl dohodu s EU, která by zaplavila místní trh levnými dotovanými výrobky, čímž by krachovaly podniky na Ukrajině, že odmítnutí dohody vlastně udělal, protože mu záleželo na obyvatelích, a že zkorumpovaní oligarchové se rozhodli toho využít k převzetí moci, což vedlo k událostem na Majdanu.

Problém ale je, že spousta lidí si v dnešní době nedokáže představit, že by nějaký stát vyprovokoval válku, vždyť tam bude umírat spousta lidí a případné zisky by toto utrpení nevyvážily. Jenže Putin je sociopat, člověk, kterému chybí empatie. Projevuje se tak on i celé Rusko, pořád stejné schéma - manipulace a lhaní, stejné chování, jako mají sociapaté, i stejná reakce na to, když jsou sociopaté odhalení - žádná spolupráce jako u normálního člověka, ale popření a další lhaní, agresivita, vyhrožování. Psychologie jedince se dá přenést na celý stát. Už při svých studiích jsem upozorňoval na to, že nelze tvrdit, že státy hájí vlastní zájem, státy jsou vedeny osobami u kormidla. Musíme se zaměřit a analyzovat psychologii lidí, která bude následně přenášena na stát. Je to krásně vidět na případu Vrbětice - syndrom odhaleného sociopata - víc lží, výhružek, agresivity, svalování viny na jiné. Když bylo jasné, že za odpálením skladů stojí ruské tajné služby a ČR vyhostila 18 "diplomatů", Rusko na to reagovalo velmi nevybíravě, vyhostilo 20 diplomatů na oplátku, a ještě vyhrožovalo, ať se opovážíme na tento krok reagovat.

Ale vrátím se k Ukrajině. V současné době západ zareagoval na anexi Krymu sankcemi. Víc by před vlastními občany neobhájil. Kdyby během května, června Rusko napadlo Ukrajinu, změní se akorát to, že NATO přesune své jednotky k východní hranici, což Rusko využije k tomu, že řekne "podívejte se, NATO je agresivní, musíme si vytvořit nárazníkové pásmo, pro případ, že bychom byli napadeni". NATO se rozhodně do války nezapojí a jediné, co se stane, budou možná další sankce, možná přerušené diplomatické styky.

V současné době nejsou žádné páky na to, aby Rusko od svého plánu ustoupilo. Bez ohledu na to, jestli Británie nebo USA přesunou část své flotily do Černého moře, na dalším postupu Ruska to nebude mít vliv.

Pokud by NATO přizvalo Ukrajinu k zahájení rozhovorů o vstupu, jenom by to uspíšilo postup Ruska, protože "Rusko zamezí jakémukoliv rozšiřování nepřátelské hranice ke svým hranicím". Stejně tak to bude, pokud by se uvažovalo, že by se zahájily rozhovory o vstupu Ukrajiny do Evropské unie.

Myslím si ale, že jisté řešení daná situace má. A nemusí se k tomu přesunout jediný voják ze strany západu. Není potřeba žádná silná rétorika, která by jakkoliv byla záminkou k vymezení se jednotlivých stran a ukazování na druhého - to je nepřítel.

Co může Západ udělat je, že vyhlásí program pomoci ekonomického rozvoje Ukrajiny. Tento program se bude soustředit čistě na civilní ekonomický rozvoj, který ale, jak všichni víme, může nastat jenom při existenci infrastruktury. Aby ekonomika rostla a zvyšovala se životní úroveň, musí se stavět silnice, musí se stavět elektrárny. Západ a svět musí poskytnout miliardy (které se dají ušetřit při přesouvání jednotek) a věnovat je na projekty (je nutné nějak eliminovat korupci) k budování infrastruktury. Lépe ale ještě tak, že tuto infrastrukturu budou budovat občané jiných států. Západní státy tak budou vypadat skvěle před vlastními obyvateli, protože budou říkat, že podporují vlastní ekonomiku tím, že dávají vlastním firmám práci a že to výsledně povede ke zlepšení životní úrovně v jiném státě, kde se většina obyvatel pohybuje na hranici chudoby.

Pokud by totiž Rusko napadlo Ukrajinu, muselo by část této infrastruktury zničit k vyřazení bojeschopnosti Ukrajiny. Tím by zmařilo práci a hlavně investici, kterou zaplatili daňoví poplatníci západních států, tudíž je to útok i na jejich peníze. Veřejné mínění by pak podpořilo vládu k tomu, aby zasáhla na ochranu vlastních civilních investic. Kvůli lidem, které člověk ani osobně nezná, jiní lidé do války nepůjdou, bez ohledu na to, jak moc stát bude prohlašovat, že pomoc Ukrajině je správná věc. Když ale do toho vložíme aspekt, že útok na Ukrajinu = útok na peníze a práci našich obyvatel, tak podpoří stát téměř v jakékoliv akci.

Rusko proti civilním investicím a pomoci nic nezmůže, nemůže je prezentovat jako akt nepřátelství. Bude mít ale o hodně ztíženou pozici zaútočit na zemi, kde mají svoje ekonomické zájmy (už realizované, nikoliv budoucí!) i jiné země, zvlášť pokud tyto země veřejně prohlásí, že provedou investice k pomoci místním obyvatelům. Západ ale musí vést informační kampaň, kdy se každý den bude objevovat ve vlastních novinách a televizi, co se nového staví, a jak to pomůže místním obyvatelům. Pokud by se situace zhoršovala a bylo by více pravděpodobně, že Rusko zaútočí, tak okamžitě vydat prohlášení, že západ podnikne nutné kroky k zajištění peněžních investic a bezpečnosti pracovníků na území Ukrajiny a že v případě napadení okamžitě vyšle jednotky k prevenci zmaření investičních zájmů vlastních občanů.

Je to o psychologii. Místo toho snažit se Rusko zastrašit (což akorát Putin využívá k vlastní legitimizaci - "podívejte, je tu Západ, který nám vyhrožuje, potřebujete silného vůdce") je potřeba vytvořit si podporu vlastních obyvatel k případné akci na zastavení Ruska. Efekt to bude mít dle mého názoru stejný, ale podpora Putina ve vlastní zemi bude klesat, když "nebude" mít protivníka. Jednoduše řečeno, dva úkoly – nedat najevo, že jsme Putinovým nepřítelem (což zvyšuje jeho legitimitu), a zároveň si připravovat vlastní obyvatelstvo k podpoře.