Za současnou destabilizací Ukrajiny stojí Rusko a jeho zájem vybudovat zpět své impérium, které mělo za dob Sovětského Svazu. Putinovi se dlouhodobě nelíbí, že ztratilo Rusko vliv na světové dění, ale je to spíše charakterem vlastních zájmů, které Rusko zastává a které zapříčiňují, že se západní státy s Ruskem prostě bavit nechtějí.

Spousta lidí zastává názor bývalého prezidenta Klause, že by Rusko nejednalo takto agresivně, kdyby NATO uznalo Rusko jako supervelmoc a nerozšiřovalo se k jeho hranicím. Rusko je jako křičící dítě, co chce pozornost. Protože jí ale nemá, tak se rozhodlo terorizovat okolí. Otázkou ale je, bylo by Rusko klidné a mírumilovné, kdyby se mu dal prostor? Dle mého názoru nikoliv.

Rusko bylo od počátku věků silně expanzivní. Šlo o to, že vnitřně bylo vždy velmi slabé, proto potřebovalo nárazníkové pásmo co nejdále od centra. Případní vnější nepřátelé se tak odradí, když uvidí velikost země. Zároveň při případném napadení by mělo Rusko dostatečný čas (alespoň přes zimu, kdy je pohyb nepřátelských vojsk značně omezen) zorganizovat obranu. Po rozpadu Sovětského Svazu by tedy Rusko velmi rádo vidělo okolní země minimálně stejně kooperující, jako sousední Bělorusko. Pokud revoluce na Ukrajině ukázala, že lidé si již nepřejí Janukovičovu proruskou politiku, byla zde reálná šance, že se nová Ukrajina přimkne k západu. Už jenom tahle šance (zatím nikdo v tomto směru nic nepodniknul, NATO rozhodně nevyzve Ukrajinu, aby vstoupila do aliance) je dostatečnou záminkou k tomu, aby Putin všemi možnými způsoby destabilizoval nově vzniklou demokracii na Ukrajině, a rozhodně nepřestane, dokud Ukrajina nezvolí opět proruskou orientaci nebo alespoň neutralitu s tím, že část Ukrajiny případne jako odškodné Rusku (Krym, doněcká a luhanská oblast).

Rusko má své zájmy. Těmi rozhodně není mír a svoboda na světě, v těchto věcech se vůbec neangažuje. Jen stěží bych si představil, že by Rusko vyslalo své jednotky na podobnou akci, jako když se USA v roce 1993 pokusily zajmout somálského diktátora Aididu, kdy Somálsko díky němu sužovaly ukrutné hladomory. Čína má také docela specifické a sobecké státní zájmy. Má problémy s lidskými právy, ale nechce, aby se jí někdo pletl do jejich vnitřní politiky. Proto tak nečiní oni druhým státům. Další zájem je ovládnutí co největší části Jihočínského moře. Zde jsou Čínské zájmy značně přehnané, ale západ radši nic neříká, protože si cení toho, že Čína nebojkotuje dělání toho, co je (pro západ) správné, tj. odstraňování diktátorů jinde na světě, i když to Čínu na dobu konfliktu ekonomicky poškodí, protože je velkým exportérem zboží do těchto zemí.

Jaké jsou Ruské zájmy? V první řadě vytvořit si co největší nárazníkové pásmo v podobě sousedních prorusky orientovaných zemí. Ve druhé je to pak ropa a zemní plyn, a co největší zisky z nich, tudíž zajistit, aby kdokoliv jiný než Rusko netěžilo. Rusko nemůže ovlivnit arabské státy, ovlivní však oblasti, kam by mohlo mít dosah, tj. Černé moře (Gruzie, Ukrajina), Kaspické moře (Ázerbájdžán), Arktida. Arktida se ukázala na ropu a zemní plyn bohatší, než se čekalo. Rusko proto v poslední době značně posiluje svojí severní flotilu, protože bude chtít svůj nárok v této oblasti značně rozšířit.

Tyto ruské zájmy se zdají být v souladu s obecnými zájmy univerzální mocnosti. Za to bohužel nemůžeme Rusko pranýřovat. Všem ale vadí jejich postoj v moderní mezinárodní politice 21. století, která by se měla zaměřovat na posilování míru a spolupráce, respektu k lidským právům apod.

Uvedu dva příklady hovořící za všechny. První je problém vývoje jaderné zbraně Íránem. Bývalý íránský prezident Ahmadínežád byl známým popíračem holokaustu. Vyznačoval se silným antisemitismem. Několikrát se ve veřejných projevech vyslovil, že by vymazal stát Izrael z mapy. Hezký příklad prvku ohrožení míru ve světě. Co by se ale stalo, kdyby měl Írán jadernou bombu a rychlým útokem mohl uskutečnit výmaz Izraele? Byla by válka, a ještě k tomu jaderná. Proto by bylo správné nenechat dojít jaderný vývoj v Íránu do stádia, kdy může Írán ohrozit jadernými zbraněmi Izrael. Jak se ale chová Rusko? Sleduje vlastní sobecké ekonomické zájmy, postavilo první íránskou jadernou elektrárnu v Búšehru a rádo by postavilo zcela jistě další. Rusko tedy neudělá nic, co by zmařilo jeho ekonomické investice bez ohledu na to, co je správné a co ne. Stejně tak je to v případě Sýrie. Ačkoliv řádné šetření nemohlo proběhnout, je více než pravděpodobné, že za použitím chemických zbraní vůči civilnímu obyvatelstvu může vláda prezidenta Asada. Rusko přesto odmítá uznat, že Asadovy jednotky páchají zvěrstva na obyvatelstvu a vetovalo rezoluci OSN proti Sýrii. Proč? Protože Rusko je hlavním dodavatelem zbraní do Sýrie. Celé Syrské letectvo je postaveno na stíhačkách Mig a Suchoj. Odsouzení syrského režimu by vedlo ke snížení odbytu ruského zbrojního průmyslu. Opět ekonomický zájem převážil nad tím, co je správné.

To je asi hlavní důvod, proč západní státy odmítají Rusko do konzultací o světové politice přizvat. Protože nepřijalo obecné světové blaho jako hlavní vlastní státní zájem. Rusko pak má pocit, že ho západ nerespektuje jako mocnost. Není to pravda. Západ ví, že zapojení Ruska prostě nepovede ke konstruktivnímu řešení situace.