KONCEPT BEZ KOREKTUR

V souvislosti s nedávným schválením zákona v Německu, který má ve svém důsledku korigovat platovou nerovnováhu mezi muži a ženami, je třeba se obecně na diskriminaci podívat a zhodnotit, jestli se, co se týče obecně rozdílů platů zaměstnanců o diskriminaci vůbec jedná. Stejný pohled lze pak aplikovat na diskriminaci při pracovních pohovorech u lidí s vyšším věkem apod.

Když se podíváme na rozdíl platů mezi muži a ženami celosvětově, zjistíme, že muži berou v průměru více peněz a že tento fenomén se týká všech zemí napříč časem, lhostejno jsou-li vyspělé nebo zaostalé. Jsou to ale vyspělé země, které začínají přijímat takové zákony, které mají za cíl nerovnováhu eliminovat. Vychází totiž z předpokladu, že muž a žena jsou rovnocenní, a pokud dělají stejnou práci, měli by být i rovnocenně ohodnocení. Pokud jsou tedy ženy v průměru hůře ohodnoceny, znamená to, že jsou všechny společnosti sexistické? Když se podíváme na rozdíl platů z pohledu ekonomického chování jedince, zjistíme, že rozdíl platů může, ale i nemusí být zcela přirozená věc. Když se podíváme na základní rozdíl mužů a žen, je evidentní odlišná tělesná konstituce. Rozdíl v tělesné konstituci může zajistit, že k nějaké práci se lépe hodí muži, k některé lépe ženy. Pokud by to nebyla pravda, pak by ztrácelo smysl rozdělování sportu na mužské a ženské kategorie. Ve sportu ale kategorie máme a vůbec nikomu nepřijde nefér toto separování mužů a žen. Vezměme si například vzpírání, kde ženy v průměru dosahují o 30 % nižších výsledků. Pokud by muži a ženy ve vzpírání soutěžili společně, každý by to považoval za nespravedlivé.

Druhý zásadní rozdíl mezi muži a ženami je uvažování a chování. Říká se, že obecně jsou ženy emocionálnější, zatímco muži uvažují více logičtěji. Způsob uvažování a chování v nás vzniká od narození, ale otázka je, kde se bere? Je to tím, že mají ženy jinou tělesnou konstituci, která je nutí chovat se jinak, aby dosáhly stejných výsledků? Jedná se genderově vnucený způsob vychovávání rodiči typu ty jsi holka, musíš si hrát s panenkami a holky se neperou, které se v nás zakoření tak hluboko, že se tak chováme i v dospělosti? Rozhodně ne. Věda má na to jasnou odpověď. Při vývoji uvažování hrají zásadní roli hormony, které zapřičiní, že se lidský mozek vyvine v tom, či onom směru. Příroda to zařídila dobře, aby byl zajištěno, že lidi nevymřou, musejí se ženy chovat více pečovatelsky, zatímco muži více ochranářsky. Věda zjistila, že testosteron je ten hormon, který je odpovědný za vývoj mozku tím, či oním směrem. Nezávislé studie potvrdili, že pokud je aplikován testosteron od mala ženám, budou se jejich chování a uvažování více blížit mužskému. Není náhoda a rozhodně to není společensky podmíněné, že muži se více než ženy hlásí na technické obory. Radikální feministky se často chytají do vlastní pasti, když říkají, že kdyby bylo více žen v politice, že na světě by bylo méně válek a konfliktů, protože by ženy vnesly do politiky trochu citu a emocí a menší důraz na prosazování vlastních zájmů formou konfliktu. Bez ohledu na to, jestli to je pravda nebo ne (relevantní studie, která by sledovala množství válek a procento zastoupení žen v politice, neexistuje), feministky podobnými prohlášeními přiznávají, že mezi muži a ženami jsou v chování a uvažování rozdíly.

Pokud jsou mezi muži a ženami rozdíli v tělesné konstituci a rozdíly chování a uvažování, pak musí být přirozené, že na určitou práci se lépe hodí někdo a na jinou práci druhý. Teď už neuvažuji o rodílu mezi muži a ženami, ale obecně mezi jakýmikoliv lidmi. Je také přirozené, že pokud někdo uvažuje a chová se jinak než druhý, je možné, že stejnou práci bude dělat s rozdílnou produktivitou. Suverénní a sebevědomý obchodní zástupce pravděpodobně přinese svému zaměstnavateli větší zisk než nesebevědomý submisivní obchodní zástupce. Dva lidé dělají stejnou práci, ale s rozdílnou produktivitou. A to je oč tu běží, produktivita musí být, pokud se srovnávají platy lidí zohledněna. Pokud odbory trvají na podmínce, že všichni, co dělají stejnou práci, musí mít stejný plat a nezohledně produktivitu a to, že někdo je prostě pro firmu přínosnější než druhý, pak to musí vést k neefektivitě uvnitř firmy a tudíž k horšímu hospodářskému výsledku země jako celku. V pracovních smlouvách je často podmínka, že výši platu nesmí zaměstnanec nikomu sdělit. Výše platu by měla být čistě odvozena od produktivity a přínosu daného zaměstnance, i bez ohledu na pracovní zařazení. Snaha o nivelizaci platu podle druhu práce pak vede k tomu, že ti nejlepší se přestanou snažit, protože vidí, že to ke zlepšení jejich finanční situace nevede. Nakonec to může vést k tomu, co bylo za komunismu, kdy byly ve všech firmách tabulkové platy a zároveň produktivita a efektivita práce na nízké úrovni, naprosto nesrovnatelná se západními státy. Pokud exstuje rozdíl u mužů a žen v tělesné konstituci a způsobu uvažování a chování, pak musí existovat i rozdíl v tom, jak muži a ženy svojí práci vykonávají a jakých díky své práci dosahují pro firmu výsledků. Na určitých pozicích musí být rozdíl v produktivitě, přičemž u určitých pozic mohou mít ženy díky svým předpokladům produktivitu vyšší, u některých pozic produktivitu nižší. Bohužel ta nižší produktivita v některých profesích k celkovému výsledku a ke konstatování závěru, že ženy mají v průměru nižší plat než muži.

Rozdíl v platech mužů a žen není kvůli nějaké sexistické diskriminaci, ale čistě kvůli rozdílu v produktivitě. Ekonomika sama tlačí a je v rovnováze, pokud zde rozdíly jsou. Pokud by nebyla produktivita na vině, pak by racionálně uvažující zaměstnavatel zaměstnal pouze ženy, protože jejich práce stojí méně peněz. Podniky zaměstnávající pouze ženy by měly za současných podmínek značnou konkurenční výhodu, takové firmy by měly o 3,5 % nižší náklady než firmy kde by podíl mužů a žen byl vyrovnaný (vezmeme-li v úvahu 22 % rozdíl v platech a to, že se platy podílí zhruba třetinou na nákladech firmy). Ekonomika sama by pak tento rozdíl postupně vymazávala, ženy by byly žádanější, říkaly by si za svou práci víc peněz a postupně by se rozdíly v platech vyrovnaly. Nic takového se však neděje. Rozdíly v platech tu jsou a byly po celou dobu historie. Pokud někdo tvrdí, že u vyspělých států je procento rozdílu v platech nižší, tudíž že společnost zjišťuje nerovnost a snaží se jí narovnávat, pak ho musím zklamat. Vyspělé státy se vyznačují tím, že je zde větší volnost pro ženy vybrat si svobodně zaměstnání podle toho, co je baví a v čem jsou dobré. Podíl studujích mužů a žen je vyrovnaný, svou roli ve společnosti přestaly vnímat pouze jako na nutnost být společnosti prospěšná kvůli rození dětí a jejich výchovou. Produktivita žen ve vyspělých společnostech je o hodně vyšší než v méně vyspělých státech, kde se jsou ženy od mala nuceny přijmout v budoucnu převažující roli matky a starající se maželky. Na vzdělání a prosazení se v pracovní společnosti rozhodně není u žen kladen takový důraz. Toto konzervativní uvažování je obecně překážkou toho, aby si ženy v určitých oborech zvyšovaly vzdělání a produktivitu, a tudíž snižovaly rozdíl v platech. Čím více bude ekonomika záviset na oborech, ve kterých ženy díky svým vlastnostem excelují, tím menší bude rozdíl v platech, až jednou možná ženy budou mít v průměru vyšší plat než muži. Společnost se v minulosti vyvíjela přerodem od agrární přes industriální, až po společnost, kde převažují služby. Čím více bude ekonomika závislá na službách, kde jsou rozdíly v platech nejmenší, tím lépe pro rovnost.

Když to shrnu, tak konzervativní výchova, která ženám vnucuje nutnost roli matky a malou důležitost vzdělání, zvyšuje rozdíl mezi platy mužů a žen, protože ženy pak nemohou být v určitých oborech produktivní tak, jako vzdělaní lidé. Chudých zemích se to horší, situace v nejchudších státech, např. státech subsaharské Afriky je extrémní. Muži a ženy mají rozdílnou produktivitu v určitých oborech i díky svým genetickým dispozicím, které se projevují především v tělesné konstituci a způsobu chování a uvažování. V některých oborech ženy dosahují díky těmto rozdílům vyšší produktivity, v některých oborech menší. Ekonomika je v současné době založena na těch oborech, kde dosahují ženy v průměru nižší produktivity a tudíž zde existují v průměru rozdíly v platech. Ekonomika je u vyspělých států ze 30-40 % procent založena na průmyslu, kde mohou být rozdíly v predispozici v produktivitě nejvyšší. Rozdíly v platech lze vyrovnat pouze snažením se o vykořeňování konzervativních myšlenek, které ženám předurčují v životě nějakou roli, dále pak snahou o přerod ekonomiky k takovým oborům, kde ženy dosahují v průměru stejné produktivity, oborů ve které je diverzita v tělesné konstituci a způsobu uvažování žádoucím jevem.