KONCEPT BEZ KOREKTUR

Zeptáte-li si kohokoliv, jestli je hrdý na to, že je Čech, dočkáte se pravděpodobně kladné odpovědi. S probíhajícím mistrovstvím světa v hokeji se hrdost prohlubuje natolik, že lidé mají větší potřebu upozorňovat na to, že jsou Češi polepováním aut různými vlajkami nebo škádlením se se skupinkami lidí jiní národnosti v hospodě při sledování zápasu.

Měli bychom si ale uvědomit, co činí lidi hrdé na to, že jsou Češi. Ve sportu je to, že máme například silný národní tým, který to všem ukáže. Ve vědě jsme světu dali též slavná jména (Heyrovský, Diviš, Wichterle, atd.), jejichž vynálezy jsou zásadní pro náš každodenní život. V kultuře vznikaly díla nesmírné kvality, např. knížky Karla Čapka nebo symfonie Bedřicha Smetany. V politice jsme dali světu inspirativní vůdce, jejichž morální autorita ovlivnila mnoho lidí (Havel, Masaryk). Ale konec konců díky architektůře vnikla krásná města jako Praha, kterou navštěvují a obdivují turisté z celého světa.

Doufám, že všem došlo, že to, co považujeme za národní hrdost vzniklo pouze a jenom díky kvalitní prací lidí. Když se k tomu připočtou jisté predispozice (ať fyzické nebo intelektuální), mohly vznikat mistrovská díla, která dnes tvoří to, na co jsme tak hrdí jako Češi. Poctivá práce dalších lidí pak dala vzniknout rčení "zlaté české ručičky", díky kterým si kvalitu našich výrobků pochvaluje celý svět.

Dle mého názoru, když se člověk narodí, nedává mu to automaticky právo být hrdý na něco, co mu spadlo do klína (zdědil to). Honosit se prací někoho jiného je prostě sprosté. Nicméně existují lidě a rozhodně jich není menšina, kteří mají dle mého nazoru právo hlásit se k národní hrdosti. Jsou to lidé, jejichž práce je natolik kvalitní, že umožní ostatním lidem soustředit se na jejich práci, aby byla kvalitní, což na vrcholu pyramidy znamená, že lidé s predispozicí začnou tvořit mistrovská díla. Ten kruh začíná u méně ohodnocených prací (vrátný, uklízeč..). Pokud dělají svojí práci dobře, někdy i s přídavkem, mohou se s hrdostí hlásit k tomu, že jsou Češi. Protože kdyby se stejně chovali ostatní lidé, tak všichni dohromady vytvářejí podmínky pro to, aby mohly vznikat díla, která budou mít světový úspěch, a která vydrží po staletí.

Naopak lidé, kteří svojí práci dělají nekvalitně, v zaměstnání svojí práci flákají a je jim ukradená, hlavně že dostanou zaplaceno, tak jejich přidaná hodnota nebude žádná. To, co vytvoří se rozbije nebo nebude sloužit dobře, bude to komplikvat ostatním život. Produkty ve kvalitě "levných čínských výrobků" jsou lidem akorát pro zlost. Co říkám neznamená, že je potřeba pracovat tvrdě do roztrhání těla, ale pracovat s pečlivostí, klidně málo, ale tak, aby moje práce vydržela a přinesla ostatním užitek a tím i hodnotu.

Když občas navštívím Itálii, konkrétně Řím, je nádherně vidět to pokrytectví lidí. Národní hrdost je v Itálii obrovská, odkazují se na to, že dali spolu s Řeckem světu kulturu a demokracii. Kdysi ovládala Římská říše skoro celou Evropu. Když si ale potom člověk najde ubytování, kde nefunguje bojler nebo internet, problém nahlásí, za dva dny příjde opravář, který k opravě použije lepící pásku, takže za dva dny je bojler opět rozbitý. Taková práce, kterou jsou bohužel lidé zemí jižní Evropy pověstní, sráží celý národ, a ve světě pak o nich mají lidé špatnou představu. V zemi nic nefunguje a všem je to jedno. Národní hrdost tam má většina lidí bohužel zděděnou a vůbec k ní nepřispívá. Ještě před druhou světovou válkou měla Itálie dobré jméno. Ve válce se ale ukázalo, že lidé nejsou ochotní za zemi ani bojovat, natož umřít, což se projevilo například v tažení proti Jugoslávii.

Omlouvám se, že jsem si vzal jako příklad zrovna Itálii, ale nenašel jsem lepší příklad, aby všichni pochopili tok mých myšlenek. Každý, kdo cítí národní hrodost, a nepřispívá k ní poctivou prací, by měl "vytáhnout hlavu ze zadku", probudit se, a přestat parazitovat na práci lidí, kteří národ povznesli nebo povznášejí na světovou úroveň.