KONCEPT BEZ KOREKTUR

Jsem silný odpůrce veškerých negativních jevů lidské přirozenosti (mezi které patří i lidská touha zotročovat druhé), což neznamená, že nemůžu o daných jevech přemýšlet. Když začal číst román od Aloise Jiráska Temno, proběhla mi hlavou při čtení toho odstavce velmi divná myšlenka. "Upřeně se díval do rozlehlé ratejny, kdysi vybílené, kdež za ohromným dlouhým stolem seděla čeládka u večeře. Každý kousal a polykal, žádný však na jídlo nehleděl; všichni obraceli oči po pacholkovi, jenž se vrátil z daleké cesty a dál vypravoval pražské divy." Román Temno je sice fikce, ale nemohl jsem přestat myslet na následující dvě věci. Jak je možné, že nevolnické služebnicvo si spokojeně jí večeři a jak je možné, že v technologicky (oproti například starověkému Egyptu) relativně vyspělém 18. století je v Rakousku stále nevolnicvtí. Zkusím ze svých myšlenek zformulovat nějaké závěry.

Pokud odhlédneme od vývoje, kdy otroctví bylo v lidské společnosti tak hluboce zakořeněné, že jakákoliv změna společenského uspořádání neodpovídala konzervativnímu pohledu většiny lidí (viz otroctví v jižních státech USA) zbývá nám jeden důležitý předpoklad pro vznik otroctví, a to je velmi nízká produktivita člověka. Tak nízká, že když odečteme základní bydlení a potravu, nezbyde téměř žádný přebytek (nebo jen velmi malý), který by vedl ke vzniku trvalé hodnoty. Základem takové nízké produktivity musí být negramotnost. Všechny civilizace se až do vynalezení písma pohybovaly na hranici vlastního přežítí. Tvorba osad nebo dokonce měst nebyla vůbec běžná. Jen těžko najdeme u pravěkých lidí něco, co by nasvědčovalo o obrovském přebytku produktivity (respektive tvorby něčeho, co vznikne když se člověk nesnaží sehnat si potravu, přístřeší, případně odpočívá po náročném lovu nebo starání se potomka). Drobný přebytek produktivity ale musel být, jinak by se společnost nevyvíjela. Důkazem jsou jeskynní malby, kterých sice není moc, ale bez alespoň drobného přebytku volného času by vzniknout nemohly. Přebytek produktivity reprezentovaný přebytkem volného času, který je možný věnovat něčemu jinému než základním potřebám, lze zvyšovat jednak technologií a vyvinutými nástroji, jednak (v našem případě zásadně) organizací práce. Můžeme to vidět napříkladu na pozici stavbyvedoucího. Díky němu lze budovu postavit efektivně, že na sebe všechny práce dobře navazují, jednak kvalitně (co vznikne bude mít delší životnost), než kdyby se stavělo živelně bez koordinace, projektu apod. Na organizaci práce je ale důležitá gramotnost, aby si stavbyvedoucí mohl dělat poznámeky, plánování a vyhodnocování. Gramotnost člověka vede ke zvýšení vlastní produktivity, gramotnost člověka může vést ke zvýšení produktivity negramotného člověka.

Dostali jsme se tedy do doby, kdy bylo vynalezeno písmo a v populaci se začíná zvyšovat procento gramotných lidí. Vědci zjistili, že drtivá většina lidí, když před ní dáte řadu čísel, vám následně řekne prvních pět, další si už nepamatuje. V psychologii managementu se podobně zjistilo, že člověk dokáže dobře sledovat činnost maximálně pět pracovníků pod ním. Americký pentagon neodvozuje svůj název jenom od tvaru bodovy, ale také podle toho, že jeho organizační struktura předpokládá, že kažký má pod sebou maximálně pět pracovníků. Ve vývoji naší fiktivní civilizace jsme došli postupem vývoje k 20 % gramotnosti. Vedle ní žije civilizace, kde žije úplně stejně negramotných lidí. Dle mého názoru (a nejspíš tomu tak opravdu je), pokud první civilizace zavede nucené otroctví, bude na tom ekonomicky o hodně lépe než civilizace, která otroctví nezvadela. Zavedením otroctví se totiž využije potenciál negramotných lidí a díky organizaci práce, se tak zvýší přebytek produktivity negramotných. Uvedu dva příklady - máme pět lidí, jeden z nich je gramotný. V prvním případě gramotný člověk stavý své bydlení. Má zhruba polovinu času, druhou musí věnovat ke zajištění svých fyziologických potřeb. Ostatní (negramotní) pouze zajišťují své fyziologické potřeby. Náš gramotný člověk postaví s vypětím všech sil své bydlení za několik let. Ve druhém případě využije negramotné lidi. Organzuje, co který má dělat, ve volných chvílích ukazuje, co mají dělat, aby následně sami dokázali replikovat pracovní postup (bohužel si ho nemůžou zapsat, takže jim znalost pracovního postupu moc dlouho nevydrží). Tímto způsobem bylo bydlení gramotného člověka postaveno mnohem rychleji a v podobné kvalitě (samozřejmě je potřeba, aby další skupina pěti lidí díky své organizaci vyprodukovala víc potravin, aby nasytili předešlou skupinu pěti lidí, aby se mohly zabývat pouze výstavbou). Že mám pravdu naznačuje zkoumání civilizace starověkého Egypta. Města, která byla vybudována, obrovské stavby a pyramydy by bez otroctví nikdy nemohly vzniknout. Egypt byl ekonomicky úplně jinde právě díky otroctví, které se tak jako vzor mohlo přenášet do dalších říší. Otroctví je tedy fáze (a evidentně zcela přirozená a nejspíš nevyhnutelná) ekonomického vývoje lidstva. Dle mého názoru zcela opuštěná civilizace, která nemůže nikam podívat na svého souseda, musí projít otrockou fází v momentě, kdy se začne zvyšovat gramotnost v populaci. Například indiánské civilizace (Inkové, Aztékové) také najely v určité fázi vývoje na otroctví, zažily ekonomický boom, a to žádný vzor v podobě starověkého Egypta neměly.

Někdo může namítnout, že kdyby bylo lidem místo otroctví placeno, tak by výsledný efekt stejný. Pravděpodobně nebyl. I v současné době můžeme najít příklady, kdy se pod rouškou pomoci staví továrny v Africe. Všechno by krásně fungovalo, zvýšila by se ekonomická úroveň obyvatel, kdyby to vlastně vůbec nefungovalo, a to právě kvůli lidem. Kdysi jsem v jenom článku četl, že tyto snahy selhávají kvůli pracovníkům, které najmou, dvakrát příjdou do práce, a pak týden ne, pak zase chvilku ano, a pak už se třeba neobjeví vůbec. Nemůžeme předpokládat že peněžní motiv k práci funguje stejně u gamotného a negramotného člověka.

A nyní se dostáváme i k tomu, proč je tento vývoj přirozený a ze začátku se mohl jevit jako maximálně humální. Uvedu příklad ze Senegalu, který je relativně vyspělý. V přelidněném Dakaru si spousta chudých (a zároveň negramotných) nemůže vydělat na základní lidské potřeby. Ulice Dakaru se hemží žebrajícími dospívajícími dětmi, případně se snaží (i dospělí, převážně ženy, které jsou často též negramotné) přeprodejem zboží vydělat si nějaký ten peníz, aby mohli vůbec přežít. Stejné výjevy můžeme najít i v Asii (viděl jsem to, když jsem byl v Kambodži). Zase se přenášíme do starověkých říší, protože v dnešní době by to nebylo aplikovatelné. Už jenom proto, že studiem historie víme, že cesta z otroctví je přes zvyšování gramotnosti, takže známe způsob jak zvýšit lidskou produktivitu. Zotročit v dnešní době člověka tedy nemůže být jakkoliv morálně ospravedlnitelné. Naši předci si to ale tenkrát neuvědomovali, že musí vzdělávat lidi, aby ...

Zlom nastal, až když se počet gramotných dostal na takovou úroveň, že bylo otrocví zrušeno. V ten moment musel otrokář, v případě Rakouska pán, svým poddaným platit. Protože ale přebytek produktivity i díky lepší organizaci práce nebyl tak velký, aby pán / bývalý otrokář vydělával tolik kolik chce, musel část lidí propustit, zbytek všemi dostupnými prostředky vzdělat, aby se jim zvýšila produktivita (ekonomické vědy spočítaly dlohoudobý očekávaný zisk z vložených peněz 7 % ročně, očekávat zisk z něčeho, co dělám není považováno za sobectví). Znamenalo to tedy růst počtu chudých na jednu stranu, na druhou stranu obrovský boom ve vzdělanosti populace a k dalšímu nakopnutí ekonomického rozvoje. Dlužno upozornit, že si dokážu představit, že spousta bývalých otroků dál pracovala za podobných podmínek i po zrušení otroctví, neboť si mohli vybrat, jestli dožijí nějak "důstojně" nebo budou přežívat s tím, že drtivou většinu času budou bojovat za to, aby uspokojili své fyziologické potřeby. Pokud tedy vedlo v minulosti zavedení otroctví k ekonomickému růstu, v určité fázi v daleké budoucnosti povede zrušení otroctví k nastartování dalšího ekonomického rozvoje. Pozor, nelze z toho udělat závěr, že korelace mezi zrušením otroctví a ekonomickým růstem ukazuje na neoprávněnost otrocví. Civilizace, která by si otrockou fází ekonomického vývoje nepřošla, by v okamžiku zrušení otroctví v první civilizaci, byla ekonomicky úplně jinde a pravděpodobně o hodně níže, protože by nezaznamenala ve vývoji prvotní impulz k ekonomickému rozvoji. Možná by druhá civilizace bez otroctví vůbec nebyla, protože by jí první (díky otroctví) ekonomicky vyspělejší první civilizace zničila, protože by na to měla prostředky. V určitých chvílích tedy musíme vážit, jestli mít jako civilizace otroctví, nebo zaniknout a zemřít, protože nás někdo dobyje civilizace jiná. Jestli je humálnější mít ve společnosti lidi, kteří vlastně jenom přežívají, protože veškerý svůj čas věnují zajištění si potravy a přespání, nebo těmto lidem zajistit, že nebudou strádat výměnou za službu, kterou si ale nebudou moci vybrat (Pozor, nezapomínejte, že vše se točí ohledně toho, že otrok je zároveň negramotný. Pokud ve vojenských výbojích jedna civilizace zotročí druhou a uvrhne do otroctví i gramotné lidi - lékaře, stavitele, pro to žádná omluva ve formě humálnosti neexistuje!).

Abych to trochu odlehčil, uvedu teď jeden rozhovor, který je zcela fiktivní, ale uvěřitelný, protože většina lidí v boha věří. Přijde jeden pán po smrti k bráně do nebe. Celý svůj život žil zbožně, činil jen dobro a dal ubytování a potravu 20 lidem, kteří u něj za to pracovali. Možná by tito lidé umřeli hlady, ale rozhodně by se neměli lépe, protože to byli jednodušší lidé, neznalí písma ani pracovních postupů. Pán po nich nikdy nechtěl nic nemorálního, vždy se k nim choval slušně. Pán šel vzpřímeně, protože věděl, že až předstoupí před boha, bude se mu moct podívat do očí. U brány ho ale zastaví svatý Petr a říká: "Dobrý den pane Lhotstký, vidím, že jste přišel s kufříkem..., víte, já nevím, jak Vám to mám říci, ale od teď za 200 bude to, že jste vlastnil otroky považováno za velmi nemorální, až hříšné. Já Vás dovnitř pustit nemůžu". "Co to kuva říkáte?" Odpověděl pan Lhotský. "No, víte protože jste dobrý člověk, tak vás pošlu alespoň do očistce. Jde se tam tudy po cestičce. A za tu kuvu si po cestě odříkejte dvacet otčenášků. Nashledanou".

Všechno ohledně otroctví určujeme pouze z dnešního pohledu. Z pohledu, kdy známe cestu z chodoby (vzděláním a sociální politikou). Naši předci nic jako sociální politiku neznali, protože neměli takové přebytky produktivity, jakou dosahujeme dnes. Nutnost vzdělání k ekonomickému rozvoji si též nemuseli uvědomovat. Dnešní lidé by se měli z minulosti poučit do budoucna a ne jí soudit, když v té době ani společnosti nežili. Proto mě (i z jiných důvodů) rozčiluje, že pod tíhou sociálního hnutí black lives matter se strhávají památníky prvních amerických prezidentů jenom proto, že vlastnili otroky. Nechme prosím minulost být a vezměme si z ní, co se dá. Bez minulosti tak, jak proběhla by totiž nikdo z nás na zemi nebyl. Chodili by tu úplně jiní lidé (možná ve stejném počtu, ale rozhodně ne já, ani ten, co tento článek čte) a stačilo by pouze to, aby se díky otroctví před čtyčmi tísici lety v Egyptě nesešli u pána dva otroci, kteří spolu potom měli dítě.

Abych to odlehčil i na závěr, tak uvedu další fiktivní rozhovor. Přijde pan Kalina k nebeské bráně, celý svůj život žil čestně, nikoho nikdy nepodvedl, jde vzpřímeně. V tom ho zastaví svatý Petr a říká. "Dobrý den pane Kalino, vidím, že jste přišel s kufříkem... musím vám to říct rovnou. Víte, jak jste tenkrát na vysoké spal s těmi pěti spolužačkami, se kterými jste chodil? Za 200 let odteď bude každá soulož, která nebude mít za účel plození dětí považována za silně amorální a hříšnou. Mohlo Vám to dojít, ndície k tomuto chování jste měl v některých výkladech bible. kdybyste alespoň spal jenom s jednou, a tu si předtím vzal za ženu, poslal bych Vás do očistce. Takhle Vás ale musím poslat do pekla. Ja za tyhle změny v posuzování morálky nemůžu, tu si děláte lidi sami. Protože ale dál než 200 let nevidím, je možné, že se bude zase soulož, která nevede k plození dětí povolena. Napsal jsem tedy prosebný dopis pánovi pekla, aby Vás nedával na nejtěžší práce. Tady máte." "Co to ku*va říkáte?" Zeptal se pan Kalina. "Nashledanou." Odpoveděl svatý Petr.

Z toho tedy plyne, že nechceme-li, aby nás soudila budoucnost, nesmíme sami soudit minulost.