KONCEPT BEZ KOREKTUR

Pro obyvatele západní Evropy a Ameriky, kteří žijí v homogeních národních státech, je představa války, kdy jeden stát napadne druhý a zabere jeho území těžko pochopitelný. Mohou si říkat, žiji v tomto státě a mám ho rád. Kdyby ho obsadil jiný stát, tak budou všichni jeho obyvatelé včetně mě protestovat a sabotovat práci, až nakonec okupující stát zjistí, že se mu okupace vůbec nevyplatila. Takto bohužel pohlíží i na jiné státy. Říkají si, že není možné, aby Rusko okupovalo Ukrajinu, případně Pobaltské státy, protože obyvatele těchto zemí jsou na svou zemi velmi hrdí a nenechají si to líbit. Mohou se i opírat o historické zkušenosti, kdy například Hitler okupoval Francii, nicméně většina obyvatel v okupované Francii pracovala pouze do té míry, aby si zachovala svůj vlastní život. I kdyby Německo vyhrálo válku, lze předpokládat, že po pár letech by se takto násilně zformované území Evropy začalo drolit, až by se Francie zase osamostatnila, možná na pár let s fašistickou vládou, ale časem by si obyvatelé prosadili demokracii, na kterou byli zvyklí.

K válkám tedy není důvod, protože se dlouhodobě nemůžou vyplatit. Historie však ukazuje opak, to znamená, že představitelé agresivních států jsou asi natolik hloupí a naivní, že si toto neuvědomují. Opak je však pravdou, tito předtavitelé rozhodně nereprezentuje hloupost a naivita, když se dokázali dostat k vedení svého státu. Řešením je totiž likvidace místního obyvatelstva, ať již ve formě vyhlazení, nebo vystěhování.

Jde to docela snadno, a dokonce i nenápadně. Ono se totiž toho hodně ve válečném konfliktu ztratí. Až po válce většinou vyplouvají na povrch, jaké válečné zločiny se v bojových zónách odehrávaly. Ač to může ostatní svět odsoudit, nic to nemění na faktu, že původní lidé už tam nežijí. Buď zahynuli, nebo utekli, každopádně nezbývá nikdo, kdo by proti okupantskému režimu bojoval. Je více možností jak tedy získat území...

Příklad. Na části území druhého státu žijí obyvatelé etnicky nebo národnostně shodní s druhým státem a tvoří zde většinu. Příkladem může být Krym, kde před anexí bylo hlavní etnické složení 58 % Rusů, 24 % Ukrajinců a 12 % Tatarů. Jak se ukazuje anexe takovýchto území bývá nejjednodušší a ve většině případů bohůžel nezvratná. Argumentací pro anexi je skoro vždy snaha o ochranu stejně mluvících obyvatel, většinou smyšlená, protože pochybuji, že by si někdo dovolil šikanovat na daném území národnostní většinu. V rámci této "ochrany" je pak vyvíjen teror na obyvatele daného státu, kteři jsou v menšině a většinou území dobrovolně opustí, nebo proběhne jejich evakuace. Jen další sčítání lidu ukáže, jak se změnilo národnostní složení na Krymu, a jak se postupně mění národnostní složení luhaňské a doněcké oblasti, kdy obyvatelé jiných národností radeji uzemí vyklidili a vrátili se do svých domovin. Aby zůstaly oblasti ukrajinské musí tamní Ukrajinci vydržet. Nám se to lehce řekne, ale na jejich výdrži závisí tom, jestli budou nakonec tyto oblasti Ukrajinské nebo Ruské. Můžeme považovat za nelidské, když Ukrajina nebude evakuovat obyvatele z válečných zón, ale je to pro ní jediný způsob, jak z dlouhodobého hlediska zajistit, aby území zůstalo výsledně ukrajinské, když už nemá dostatek vojenské síly, aby se vypořádalo s místními separatisty podporované Rusy. Pro okolní svět je to ale těžké. Ví, že se děje něco špatného, ale když pak okupující stát řekne, že je území jeho a že na něm žijí jeho obyvatelé, svět morálně nemůže požadovat vrácení druhému státu, protože samo cítí, že tamní obyvatelé by měli žít pod státem, jehož jsou národnosti, a že vrácení území povede k dalšímu utrpení a vyhánění obyvateli původního státu, stejně jako to bylo po druhé světové válce v českých pohraničních oblastech.

Dalši příklad. Na území žije méně než 50 % příslušníků druhého státu. Čím méně příslušníků druhého státu na území žije, tím bývají následky pro dané území horší. Jako příklad můžu uvést pomnichovské Československo, kdy z území přiřknutých Německé říši uteklo do zbylé druhé republiky přes milion Čechů. Zde se to obešlo bez ničení domů a infrastruktury, protože uvolněné objekty mohli okamžitě zaplnit němečtí obyvetelé, které na území žili již předtím. Dalším příkladem mohou být bývalá palestincká území, ze kterých Izrael 85 % Palestinců. Pokud však na území nežijí příslušníci druhého státu a druhý stát nemá možnost toto území zaplnit svými obyvateli, uchyluje se spolu s vyháněním tamních obyvatel i k ničení domů, aby toto území bylo z krátkodobého hlediska neobyvatelné. Příkladem může být postup německé armády v Rusku za druhé světové války.

Tak či tak získat území bývá lehčí, než by si většina lidí mohla myslet, a z toho tedy plyne, že i riziko války bývá větší, než si spousta lidí uvědomuje. Rozšíření Ruska o celou Ukrajinu bohůžel není nereálný scénář.