KONCEPT ZATIM BEZ KOREKTUR

K napsání tohoto příspěvku mě inspirovala populárně odborná kniha Zamrzlá evoluce od Jaroslava Flegra. Profesor Flegr je evoluční biolog působící na Přírodovědecké fakultě UK. Sympatické je, že přichází se svou vlastní teorií evoluce, na které možná něco je. Je jasné, že většina darwinových teorií už byla překonána. Například o přirozeném výběru. Ono se ukazuje, že není třeba být nejsilnější, ale být lepší než ostaní jedinci stejného druhu. Je jasné že ve vztahu gazela/gepard má gepard jasně navrch, nicméně gazele stačí, aby byla o něco rychlejší než ostatní gazely, aby přežila. V dnešní době ale začínají převládat naprosto jiné teorie. Někdo se totiž hluboce zamyslel a zjistil, že největším zabijákem jedinců nejsou predátoři apod., ale parazité. V další generaci přežijí v první řadě ti, kteří jsou vůči parazitům imunitu, nehledě na to, že se zrovna narodili se sékačkem místo ruky, díky němuž by v životě neměli o potravu nikdy nouzi. Cílem parazitů je naopak neustále se přizpůsobovat a hledat způsoby prolomení imunitiy svých hostitelů. Jedná se o takzvaný princip Červené královny, o kterém napíši někdy jindy.

Zpátky ale k Flegrovi. Ve své knize napsal hezky dvě věci. První je, že nové teorie (ač se to zdá být nelogické) nevychází v impaktovaných vědeckých časopises. Proč? Protože redakční rady těchto časopisů bývají složené z kapacit daného oboru. Pro ně je vždy výhodnější revoluční názor nepřijmout, protože kdyby se nakonec ukázalo, že nová teorie je špatná, tak by si uřízli ostudu u svých kolegů, že něco takového nechali projít. Aby začala být nová teorie přijímána, musí vyjít ve sborníku nebo nějaké monografii, a pak musí vymřít skupina profesorů, kteří byli na předešlé teorii odkojeni. Druhá zajímavá věc je, že řekněme, že máme 30 různých teorií evoluce, jejichž zastánci jsou rovnoměrně rozprostřeni. Je logické, že teorie může být správná pouze jedna, nebo správnou zatím neobjevili. V tom lepším případě 95 % profesorů si myslí (a také učí) bludy. Ve druhé polovině 19. století to bylo 100 %. Kdyby se kterýkoli vědec z té doby, včetně Darwina, přenesl do této doby, musel by uznat, že na základě nových objevů se ve své teorii mýlil.

Flegrova teorie zamrzlé evoluce se soustředí na jeden aspekt evoluce, a to je vznik nového druhu a jeho vývoj. De facto říká, že každý nový druh po svém vzniku je po krátkou dobu plastický, to znamená, že se formuje. Poté zamrzne a po zbytek své existence (další 1 až 4 miliony let) zůstává neměnný, než nakonec vyhyne. Nový druh je charakteristický tím, že ztratil možnost se dál množit s původním druhem, od kterého se odštěpil. Je jasné, že se postupem času objevují v DNA živočichů různé mutace. Darwin na Galapágách objevil spoustu nových druhů, často až bizardních, které se nikde jinde nevyskytovali. Když se oddělily Galapágy od pevniny, hromadili se v živočiších různé mutace DNA a za milióny let tu máme nové druhy, které se ale (zcela pochopitelně) nemohou množit s původními na pevnině. Podle Flegra, když se dostane malá skupina živočichů druhu na izolovaný ostrov, tak se stane plastickou, během krátké doby se změní, a až naroste populace určité velikosti, tak druh v evoluci zamrzne.

Proč ale změny probíhají v malé populaci rychleji? Každý má DNA, která je složena z dvoušroubovice. Druhá část šroubu je komplementární k první. Pokud se časem část DNA poškodí, lze jí v další generaci rekonstruovat pomocí komplementární druhé části. Problém nastává, pokud se poškodí zároveň i druhá část, pak se nemá DNA z čeho opravit a chyba zůstane i v dalších generacích. Naštěstí tu máme pohlavní rozmnožování. Při páření získá jedinec DNA od matky i otce, a pokud je část poškozená, může se opravit z DNA druhého rodiče (nebo taky nemusí, šance je 50 na 50). Když to pak dáme do simulace vývoje, vyjde nám, že jedinec z pozměněnou DNA v malé populaci, pokud mu tato změna poskytuje výhody, a zanechá po sobě více potomků, pak se daná změna může v populaci rozšířit a zafixovat. Když ale máme populaci velkou a jen jednoho jedince se změněnou DNA, je větší pravděpodobnost, že daná anomálie vymizí, nebo bude jen u části populace.

Vraťme se ale k původní teorii o plasticitě druhu v počátku vzniku. V dnešní době asi není problém zjistit, kdy se asi který druh od kterého odštěpil. Flegrově teorii nahrává jedna důležitá věc, a to jsou fosilní nálezy, respektive nenálezy. Pro příklad, nacházíme zkamenělé trilobity po celém světě, ale ti trilobiti vypadají všichni stejně. Nacházíme zkamenělá zvířata, která kdysi náhodou uvízla v bažině, a pak najdeme zkamenělinu toho samého zvířete datovanou o milion let později, a nenacházíme výraznou změnu. Máme tu hatérii novozélandskou, která ještě nevyhynula a ta je úplně stejná jako zkamenělina hatérie, která žila v druhohorách, což je období před 252 až 66 miliony lety. Žralok za miliony let také žádný pokrok v evoluci nezaznamenal. Každý ví, že druhy procházejí evolucí vlastního vývoje, jenže zamrzlé druhy už evoluci neprožívají, pouze čekají, než vymřou. Fosilních nálezů se ale nechází velmi málo. Je hodně velká náhoda, když zvíře uvízne v nějaké pasti a zůstane tak zachováno po miliony let. Pravděpodobnost, že takto uvízne zvíře, které prochází stádijem plastické evoluce, je tak téměř nulová, vzhledem k tomu, že toto období plasticity je velmi krátké. To, že se nenašla žádná zkamenělina, která by byla přechodem daného druhu a druhu, ze kterého se druh odštěpil, hraje teorii zamrzlé evoluce do karet.

Každý člověk z mé generace a předchozích je poznamenaný tím, že se na škole učil, že si člověk prošel stádiem homo habilis, homo erectus a homo sapiens. Už tenkrát se ale vědělo, že to naši předkové možná vůbec nejsou, že to jsou buď slepé větve, nebo se částečně smíchali s lidmi, tzn. žili ve stejné době, jako lidé. Kdyby nevyhynuli, tak by tu homo erctus chodil po zemi s nami doteď. Žádné nejdřív bylo to, pak z něj vzniklo tohle a nakonec je z toho člověk. Někomu se tahle teorie prostě hodně líbila, tak jí dal do učebnic dějepisu.

Na všem, co jsem napsal se mi nelíbí jedna věc, a to je všeobecně uznávaná teorie o vzniku nového druhu. Řeknu to ve zkratce, čast druhu se někde usadí a postupem času proběhne v jejich DNA taková změna, že nebudou schopni množit se s původním druhem. V ten moment se může tento druh "vrátit z izolace" od původního druhu a začít žít vedle něj. Opravdu jsem jediný, kterému na tomhle připadá něco divného? To si jako každý druh prošel stádiem, kdy se čirou náhodou dostal na nějaký ostrov, kde byl v izolaci od původního druhu děsně dlouhou dobu, a pak se asi ostrov vrátil k pevnině, aby se mohl druh zase začlenit. Mnozí namítnou, že daný druh nemusel být na ostrově, stačilo, aby migroval třeba na jih Afriky za řeku Kongo, která mohla tvořit přirozenou bariéru. Ať mi někdo vysvětlí, jak je možné, že indiáni, kteří v asi né zrovna velkém počtu přešli Beringovu úžinu před 15 tisíci lety, vypadají dnes stejně jako my a mohou se s námi množit? Je 15 tisíc let příliš krátká doba? Jaká je tedy vhodně dlouhá doba, aby to vedlo k tomu, že zde bude reálná pravděpodobnost vzniku nového druhu. 100 tisíc let? Máme li zvířata, která migrují za potravou, protože si nemyslím, že by se za tisíce let země neměnila, že by to druhy nenutilo být v pohybu, muselo by docházet k neustálému promíchávání jedinců určitého druhu po celém kontinentu. Jsme tedy opět u toho, že každý nový druh potřebuje ostrov.

Proč máme ale tolik druhů ptáků? Ptáci migrují každý rok podle tepla tisíce kilometrů, a že by za tisíc let, co létají sem a tam, si pár ptáků řeklo, tak teď nastala vhodná doba zašít se někde na tisíce let, musíme se množit jenom mezi sebou tady, nesmíme nikam létat a nabídky k sexu (oplodnění vajíček) od ptáků, které létají kolem musíme ignorovat, protože pak by naše snaha změnit se přišla vniveč. I kdyby to chtěli udělat vědomě, stejně by je to za pár generací přestalo bavit (tady doma máme samičky pořád stejné, zatímco tam nahoře lítají tak mlaďoučké, nové, neokoukané, tak proč se tady mučit na ostrově). Proč máme tolik druhů ryb? Představte si situaci, kdy ryba objeví v hloubce 100 metrů rostlinky, které se jí ale blbě okusují, protože potřebuje ostřejší zoubky. Následně se vyselektují ryby s ostrýma zubama, ty zde žijí a hoví si na dobrých rostlinkách. Je to ale úplně samé, jako když selektujeme psi, a děláme z nich na jedné straně čivavu, na druhé straně německou dogu. Obě zvířata vypadají jinak, ale za celou dobu šlechtění a profilování neztratili schopnost množit se spolu. Ryba, které tak chutnala kytka, se nakonec přejí, a za pár generací se opět vrátí zpět, protože si nemyslím, že by ožírala kytky tisíce let a říkala si, teď se nikdo z nás nesmí vrátit nahoru a kdyby sem náhodou někdo zabrousil, tak se s ním nesmíme množit. Zvířata se prostě a jednoduše nedostávají jen tak do izolace a navíc na tak strašně dlouhou dobu tisíců let, aby z toho vznikly nové druhy. Nicméně připouštím, že když už se tak stane, tak vzniknout mohou.

Dle mého názoru je to jinak. Nedělá mi problém přijmout teorii zamrzlé plasticity, protože pro její fungování svědčí spousta věcí, například již zmíněné paleontologické nálezy, respektive nenálezy. Když už se tedy nějaký druh odpojí, stane se plastickým a začne se měnit vzhledově apod. Podle mě je to přesně ten moment, kdy se rodí nikoliv jeden druh, ale více. Když už se hromadí změny, díky kterým se nemohou množit se svým původním druhem, tak se musejí i dít i změny, kdy část plastického druhu se nemůže množit s druhou částí, ale v rámci své části ano. Z jedné větve vyroste větví víc, přičemž některé samozřejmě nejsou životaschopné. Konec konců můžeme být rádi, když jen jeden nově vzniklý druh přežije, většina asi vymře hned na počátku. Myslím si, že i takhle vnikli ptáci. Spousta sobě si příbuzných ptáků, které známe dnes vznikla ve stejnou dobu a na stejném místě z jednoho druhu, který byl v plastickém období. Mohli bychom třeba zjistit, že homo habilis, homo erectus a homo sapiens vznikli ve stejný okamžik, a vlastně to byli s nadsázkou bratři. Díky tomu, jak vypadali, jak byli zruční a chytří, byli předurčeni k tomu, aby homo habilis vymřel dřív než homo erectus, a ten vymřel dřív než homo sapiens. Někdo chytrý si pak řekl, že kosti homo habilise se v průměru datují do této doby, kosti homo erectuse do této doby, vlastně si byli docela podobní, takže homo habilis je předek homo erectuse. Že mají stejnou DNA považovali za potvrzení. Ale oni mají stejnou DNA, protože mohli vzniknout ve stejný okamžik z jednoho odštěpu od původního druhu. OK, namítneme, že nejstarší kostra homo habilis je stará 2,3 milionu let, zatímco homo erectus 1,8. Nevznikli tudíž ve stejný okamžik. Jenže to, že jsme nenašli kosti homo erectuse staré 2,3 milionu let neznamená, že neexistují, třeba jsme zatím neměli štěstí a navíc v milionech let se člověk může o pár set tísic slušně seknout. Ono klidně období plasticity mohlo trvat v tomoto případě 0,5 milionu let, nejdřív vznikl homo habilis a zamrzl a ke konci plasticity homo erectus a také zamrzl. Populace homo erectus nebyla velká a mohla se díky tomu udržovat ve stádiu plasticity dlouhou dobu.

Když jsem o odstavec předtím zpochybnik teorii "izolovaného ostrova" jako zárodek pro vznik drtvé většiny druhů na zemi, měl bych také napsat, jak si představuji, že by druhy měly vznikat. Možná to bude znít šovinisticky, ale nový druh musí založit samec s určitou genetickou mutací. Proč zrovna samec? Protože samice je limitována počtem potomků za život, zatímco samec jich teoreticky může mít několik set krát víc, pokud se mu podaří oplodnit dostatečný počet partnerek. Určitá genetická mutace musí zajistit, že je samec přitažlivější pro partnerky (aby se s ním chtěly množit), musí zajistit, že on sám se bude moci rozmnnožit, ale půlka jeho dětí, které mutaci získají, se už bude moci množit jenom mezi sebou. Podíváme se na pravděpodobnosti... aby vznikla mutace, která by mě činila přitažlivějším je malá, aby k tomu ještě zajistila, že se moje děti budou moci množit pouze mezi sebou je ještě menší, téměř nulová. Když si ale vezmeme v úvahu 4 miliardy let, co je na zemi život a miliardy živočichů, které od té doby vznikly a množí se, tak když tam dáme i tu malou pravděpodobnost, tak máme prostor pro vznik miliard druhů. Chytře jsem do toho zakomponoval jednu věc, kterou evoluční biologové trochu opomíjejí. Jak je možné, že evoluce postupuje vždy od nejjednodušších druhů ke stále složitějším a chytřejším. Ptáci jsou evolučně výš, než plazy, ze kterých vznikly. Mohou létat, živí se variabilnější potravou a obecně mají lepší instinkty. Oni by to asi vysvětlili, že novější druhy jsou lépe připraveny učastnit se přirozeného výběru a boje o potravu. Zastánci parazitní teorie by hledali spojitost mezi imunitou na parazity a složitostí organismu. Ani jedni by neměli pravdu. Evoluce by nás hnala k tomu být naopak co nejjednodušší a živit se rostlinami. Evoluce naučila zvířata vybírat si pro páření toho nejlepšího (samce s největší a nejbarevnější chocholkou). Protože naši předci si také vybírali toho nejlepšího, zdědili jsme tuto potřebu po nich. Podle výzkumu je pro ženy nejpřitažlivější, když je muž vysoký, má vysoké postavení a je zábavný a inteligentní. Samičky se bude vždy pářit s tím nejlepším, co je k dispozici, a protože naše mutace musí propůjčit samečkovi větší přitažlivost pro ženy, je jasné, že novější druh bude dokonalejší verzí staršího. Horší sameček a možnost založení nového druhu by umřelo ne proto, že by se hůř uživil nebo by byl náchylnější k parazitům, ale proto, že by se s ním žádná nepářila a jeho geny by se nepředali dál. Horší druhy tak ani ze své podstaty nemohou vznikat. Vůbec se do testu, jestli by v přírodě přežily, nedostanou.

Jedno malé doplnění k předchozímu odstavci. A to je možnost, že nově vzniklé druhy nebudou lepší a přitažlivější, ale budou agresivnější. Pokud by živočich s genetickou mutací měl dostatečnou dávku síly a agresivity, aby si vynutil páření se samicí, připadně by vyhubil všechny samce a byl by jediná možnost páření, mohlo by to vést k tomu, že se agresivita u potomků zafixuje. Možná spíše více agresivity, protože v minulosti jsme měli předchůdce, kteří určitě agresivním chováním vznikli. V tomto případě je na místě se bát případnému kontaktu s jinou civilizací z vesmíru. Nehledě na to, že by byla technologicky na úplně jiné úrovni, je možné, že by se s ní nedalo vůbec domluvit, protože by jí evoluce vyhnala do neskutečné agresivity.