KONCEPT BEZ KOREKTUR

V nedávné době opět vyšly články o tom, jak se promění společnost v několika dalších letech, a kolik lidí v důsledku robotizace přijde o práci. Hovoří se, že nezaměstnanost vzroste v příštích 20 letech na třetinu pracovně schopného obyvatelstva. Jsou vyjmenovávány obory, které díky robotizaci zaniknou a objevují se hlasy nabádající ke zdanění robotů, aby se nevyplácelo roboty nasazovat v rychlém a masovém měřítku.

Robotizace je ale jen další technologický vývoj společnosti srovnatelný s tím, kdy se za průmyslové revoluce začaly zavádět v továrnách stroje. Tehdy byla též společnost vystrašená, ale nyní s odstupem 250 let můžeme říci, že nezaměstnanost není příliš rozdílná oproti tehdejší době, ale co je nejdůležitější, díky zavádění strojů se neuvěřitelně zvedl životní standard. Lze říci, že i kdyby někdy někdo kvůli robotům přišel o práci, tak bude s příspěvkem v nezaměstnanosti žít na vyšší úrovni, než kdyby ve společnosti žádná robotizace neproběhla. Pokud dnes v roce 2018 považujeme za standard mít pro normálně vydělávající čtyřčlennou rodinu byt 3+KK, auto, televizi, počítač a mobil pro každého, dvě rodinné dovolené, pak s nástupem robotizace je jasné, že spousta věcí začne být levnější a dostupnější. Životní standard se bude dále posouvat k větším bytům, k více automobilům apod. Pokud bychom nedělali pokrok v technice a produktivitě, byly bychom za 20 let s životním standardem srovnatelným s dnešním. Dle mého názoru si ale bude moci nezaměstnaný člověk za 20 let díky podporám moci dovolit životní standard dneška a bez práce, a to je přeci více než dobrá vyhlídka.

Jenže lidé jsou závistiví. Je nezajímá, jak se mají oni sami, ale jestli se náhodou soused nemá lépe. V budoucnu soused, který bude pracovat, bude mít onen větší byt. Co je tedy lepší? Když jsem teď zaměstnaný a jsem ohrožený nahrazením robotem, tak proti nim bojovat s maximálním možným nasazením? A kvůli čemu? Jenom abychom si se sousedem udrželi stejný životní standard odpovídající roku 2018, když se alespoň jeden z nás mohl mít výrazně lépe a druhý bez práce stejně jako v roce 2018?

Proč je vlastně takový tlak na technologický pokrok, když nám teoreticky stačí udržovat si, co máme a sledovat, jestli se náhodou někdo nemá lépe a kdyžtak ho dát zpátky do latě. Krásný příklad rovné společnosti dle komunistické ideologie, případně její změkčenou formu zaváděním progresivních daní, kterou v dnešní době navrhují socialisté. Svou moc a volební výsledek opírají o podporu těch „chudších“, ve kterých se různými populistickými hesly snaží vzbudit větší pocit závisti, případně ohrožení. Hnacím motorem pokroku nejsou univerzity, jak by se mohlo zdát, ale firmy. Jsou to firmy, které nejvíce vytváří poptávku po technologiích z jednoho prostého důvodu, protože lidská práce je hodně drahá.

Technologická vyspělost je největší ve státech s nejvyššími platy, naopak ve státech, kde pracovní síla nestojí skoro nic (některé státy Afriky a Asie) lze mluvit spíše o technologické zaostalosti. Jenže tyto státy nejsou zaostalé, protože by neměly přístup k technologiím, ale protože je pracovní síla tak levná, že se nevyplatí tyto technologie zavádět. Pokud 100 ševců vyrobí za den stejně bot jako jeden ve vyspělých zemí používaný stroj, přičemž náklady na pořízení, provoz a údržbu stroje jsou stejné jako mzdy oněch 100 ševců, pak nám asi logika velí říct si „vždyť ta země je už tak dost chudá, lidé nemají co jíst, tak radši ať mají práci a dál pracují v továrně“. Jenže to je špatné uvažování. I kdyby po nasazení stroje ševci přišli o práci a museli by dělat něco jiného, třeba podřadného, například by začali sbírat a prodávat ovoce. Jasně z toho vychází, že před nasazením stroje by byl výsledný produkt určité množství bot, zatímco po nasazení stroje by byl výsledný produkt větší… stejné množství vyrobených bot plus nasbírané ovoce.

Udělám nyní odbočku k platovému srovnání dvou zemí, abych se dostal zpátky k tomu, proč musí být země s vyššími platy technologicky vyspělejší, respektive mít více zavedené technologie ve výrobě. Každý rok na začátku vychází v novinách články, kde se rozebírá, o kolik se zvedly minulý rok mzdy v jednotlivých profesích. Většinou tam nikdy nechybí srovnání se zahraničím, například Německem s dovětkem, že tam jsou platy 3x větší. Vzhledem k tomu, že většina lidí nemá vysokoškolské vzdělání a odpovídá tomu i práce, kterou dělají, začnou se divit, když přijedou do Německa, že má člověk, který dělá to samé s podobnou produktivitou třikrát vyšší plat. Vezmu si jako příklad prodavačku nebo zedníka. Německá prodavačka svým tempem nestihne neobsloužit 3x více zákazníků. Německý zedník, když staví zeď, nepostaví za den 3x vetší zeď než český zedník. Tak proč by měl německý zedník dostávat 3x větší plat. Odpověď je jednoduchá, protože si to německé hospodářství může dovolit. V Německu je kladen velký důraz na vzdělání a snaze najít si práci v oboru s vysokou přidanou hodnotou, respektive tuto vysokou přidanou hodnotu vytvářet. Pokud jsem zaměstnancem v oboru s vysokou přidanou hodnotou, mám pravděpodobně i vysoký plat. Za ten vysoký plat si chci nechat postavit dům, jenže množství zedníků je omezené a jsou zaměstnaní prací pro jiné lidi s vysokým platem. Proč by toho zedník nevyužil a neřekl si za práci maximální možné peníze, které je člověk, který si chce nechat postavit dům, ochotný zaplatit. Zedník v Německu tak dostane za svou práci více peněz než český, i když nemusí být produktivnější.

Ve firmách v celém Německu ale pracují různí lidé s různou pracovní náplní. Firma, co vyrábí třeba ledničky, potřebuje ve své továrně manažery, logistiky, skladníky, dělníky, obchoďáky, IŤáky, právníky, uklízečky. Pokud ale tyto práce dáme do hierarchie podle přidané hodnoty, pak je jasné, že na spodních patrech budou uklízečky, skladníci a řadoví dělníci. Jejich plat by měl odpovídat jejich produktivitě a přínosu pro danou společnost, ale pokud by to tak bylo, pak by uklízečky měly mizerný plat. Ony ale nemají, mají ho větší než české uklízečky. Kdyby byl skladník ohodnocen dle své produktivity a peněžního přínosu pro zaměstnavatele, tak by měl také malý plat. Pokud by ale měl malý plat, pak by se mu vyplatilo se přeškolit na zedníka a jít pracovat do jiného oboru, kde jsou platy větší. V ten moment by byl ve firmě nedostatek skladníků, takže by firmy musely zvýšit platy skladníkům, protože je potřebují. V Německu mají i skladníci 3x vyšší plat než v Česku, protože je firmy potřebují a zaplatit je prostě musí a zároveň, protože tyto firmy dělají v oborech s vysokou přidanou hodnotou, tak mají i dostatek financí, aby si mohly dovolit to zaplatit.

Lze tedy říci, že v různých oborech je poměr vyrobeného produktu k platu různý. Vyrobeným produktem ale v tenhle moment nemyslím to, co člověk vyrobí, ale o kolik se zvedne výsledný produkt firmy jako celku díky přítomnosti určitého zaměstnance. Je jasné, že vzdělaný člověk, který je dobrý organizátor a manažer, zvedne vyrobenou hodnotu celé firmy o nějakou část. Tato hodnota navíc k platu by měla být větší než 1, aby daná osoba generovala firmě zisk. Každá osoba ve firmě nějakým způsobem přispívá k produktu a měla by si hlídat, aby její příspěvek byl větší než obdržené peníze. Pokud by totiž hodnota příspěvku zaměstnance k platu klesla pod 1, pak je daný zaměstnanec ideální kandidát na propuštění. Pokud se zvedá hospodářství dané země, rostou platy, pak ve firmě, která nedělá žádné technologické změny (ale musí sledovat trendy v platech, aby zaměstnanci neodešli jinam) klesá v průběhu let poměr produktu k platu. Pokud produkt k platu klesne pod 1, firmy musí přijmout opatření, pokud se bez daného zaměstnance neobejdou. Mají de facto dvě možnosti, buď se podívají v zahraničí, jestli tam není nějaký vhodný zaměstnanec. Německé uklízečky pak nahradí uklízečky z Čech, které mají menší požadavky na plat. Pokud ale už není kde levnější zaměstnance brát a naopak stávající chtějí víc a víc peněz, nemá firma jinou možnost, než tyto lidi nahradit za stroje nebo roboty. Stroje a roboti většinou bývají drahé na pořízení, provoz a údržbu, ale vždy se najde určitá hranice, kdy už se vyplatí daného zaměstnace nahradit, pokud danému zaměstnanci bude růst plat bez současného růstu přidané hodnoty pro firmu. Tato hranice u různých oborů je vždy dříve překročena ve vyspělých zemích, takže to vytváří dojem, že tyto země jsou technologicky na výši, ale je to pouze růstem platů vynucený technologický pokrok. V případě uklízeček budeme v nejbližší době svědky jejich částečnou redukcí spočívající nahrazením robotickými vysavači a čističkami vzduchu.

Z toho plyne, že nahrazování lidí roboty je přirozená věc, které se nelze vyhnout. Náhrada bude pozvolná, respektive tak rychlá, jak budou růst platy v ekonomice. Nejohroženější jsou nekvalifikované a jednoduché práce, kde bude poměr produktivity k platu klesat nejdříve, a bude tak nutit firmy k hledání řešení náhrady této práce. Firmy tak budou iniciátory a motory robotizace. Z robotizace by ale měli mít radost všichni, protože zvedne průměrný životní standard o několik úroveň výše.

Není tedy třeba se obávat jakýchkoliv negativních vlivů na nezaměstnanost. I lidé, kteří jsou ohrožení, že budou nahrazeni, se nemají čeho bát, pokud jsou pracovití a přizpůsobitelní. Čím více se bude zvedat životní standard, tím více bude potřeba lidí v oblasti služeb a společnost bude mít dost prostředků je zaplatit. Čím budou lidé bohatší, budou více užívat volného času, chodit na masáže, jezdit častěji na dovolené a dělat více, co je baví. V oblasti služeb bude potřeba hodně moc lidí. Pokud se před průmyslovou revolucí vyznačovala společnost, že bylo nejvíce lidí zaměstnáno v agrárním sektoru, po průmyslové revoluci pak v sektoru průmyslu, nyní je čím dál tím více lidí zaměstnáno ve službách. Nikomu to nevadí, protože služby potřebujeme a usnadňují nám život. Čím více je společnost bohatší, tím více si může dovolit, aby víc lidí pracovalo ve službách. Nezaměstnanost se v tomto případě ani trochu nemění, je pořád na stejné úrovni, jenom dochází k migraci v pracovních oborech.

Nezaměstnanost nemůže robotizace žádným způsobem ovlivnit, jediné co má na nezaměstnanost vliv je institucionální zákonodárství státu a daňové zatížení ekonomických subjektů. Nikoliv technologický pokrok či něco podobného. Čím menší bude byrokracie a snazší pro jednotlivce, aby si zakládali vlastní firmy, tím více firem bude vznikat a budou samozřejmě potřebovat zaměstnance. Čím férovější bude ekonomické prostředí, tím raději se budou lidé pouštět do vlastních podnikatelských záměrů. Zároveň čím nižší bude daňové zatížení ekonomických subjektů, tím více peněz firmám přebyde k rozšíření výroby a zaměstnání dodatečných zaměstnanců. Veškerý zisk firem je totiž dříve či později spotřebován, buď investicemi do rozvoje, nebo spotřebou majitelů, což samozřejmě vytváří další poptávku, majitelé si chtějí pořídit luxusnější sídla, zvednou poptávku po zednících, ty si za práci řeknou víc peněz, ostatní zaměstnanci si také řeknou víc peněz (jinak by se jim vyplatilo změnit práci na zedníky), zvyšování mezd v ekonomice nakonec vytvoří tlak na další impulz technologického rozvoje.