Při cestování po Ománu v březnu roku 2013 jsem si všiml zajímavé věci, která mě donutila k zamyšlení. O Ománce v Ománu člověk prakticky nezavadí. S kým se naopak setkává velmi často jsou Indové, Pákistánci a Bangladéšané, kteří zastávají veškeré práce, které člověk potřebuje k životu. Vaří v restauracích, šijí oblečení, působí jako holiči, asfaltují silnice... Jsou nenároční, za své služby si neříkají mnoho. V Ománu je díky tomu levně, člověk se zde doslova "přežere" dobrým jídlem za 100 Kč na osobu.

V Indii je nejspíš ještě levněji, jinak by se Indům nevyplatilo jezdit do Ománu a vydělávat si zde malé peníze. Když se trochu uskromní, mohou posílat část své výplaty rodině domů. Ománci mají příjmy z ropy, jezdí si v luxusních autech, moc pracovití nejsou, zato jsou velmi přátelští a pohostinní. Příjmy z ropy zajišťují HDP na obyvatele srovnatelný s Českou Republikou. Indie má HDP na obyvatele 7x nižší. Kdyby byla ČR blíže Indii, nejspíš by to u nás vypadalo stejně. Komu by se nelíbilo moci si, když se mu zrovna nechce vařit, zajít si na dobré jídlo, kde se k vám obsluha chová královsky, a ještě to moc nestojí. Je to absolutně nesrovnatelné s tím, jak vypadají restaurace u nás (předražené, a člověk aby se hodně snažil, aby si ho obsluha vůbec všimla, natož aby se na něj usmívala). Pokud člověk není rasista a nevadí mu, že polovina lidí, které potká, jsou jiné národnosti, pak mu musí podobná představa připadat jako ráj.

Druhá strana mince je, že se jedná o otroctví a vykořisťování. Nikdo z nás by nechtěl dělat tyto práce za malou mzdu. Ománci pouze využívají toho, že jsou bohatí a Indové chudí. Nemusejí vozit otroky z Afriky, oni sami přijdou z Indie, a ještě k tomu zcela dobrovolně. Dříve se vozili otroci a ti vykonávali ty nejpodřadnější a fyzicky nejnáročnější práce pouze za příděl jídla. V dnešní době dobrovolného otroctví platí Ománci téměř nic (na jejich poměry) za to, aby nemuseli hnout prstem. To téměř nic je ale majlant pro Indy, proto se práci nebrání, a ještě jí dělají rádi. Z toho plyne, že když člověk nemůže mít v dnešní morální společnosti otroky zadarmo, musí se snažit, aby jeho země byla bohatší než ostatní země, ze kterých pak budou otroci dobrovolně přicházet.

Otroctví tu bylo, je a vždy v nějakých formách bude. Je shodné pro všechny kultury, jako by ho měly lidé v sobě zakódované geneticky. Egypťané používali jako otroky Židy, Římané barbary, i České země po přijetí křesťanství využívaly otroky z nájezdů do nekřesťanských území na severovýchodě Evropy. Portugalci vozili otroky z Afriky a nabízeli je celé Evropě. Pak to po nich převzali Nizozemci. Myslet si, že otroctví skončí s rozvojem vědění (osvícenství), morálky a uvědoměním si, že je otroctví špatné, je bláhové. Roku 1815 sice bylo otroctví mezinárodně zakázané dohodou Anglie, Rakouska, Ruska a Pruska na Vídeňském kongresu, ale rozhodně to nebyl jeho konec. 1865 začal zrušení otroctví respektovat vnuceně i jih Spojených států amerických.

Pokud ale mají lidé snahu zotročovat druhé v krvi, musejí si najít jiný způsob, jak toho dosáhnout. Ono je to velmi jednoduché. Pro vyspělou zemi bude výhodné, aby ostatní země na tom byly ekonomicky velmi špatně. Stačí tyto země mít jako kolonie a neinvestovat do jejich rozvoje. Francie a Anglie se tak chovali až do poloviny 20. století. Černoši ve Francii jsou potomky bývalých pracantů "natažených" z kolonií. Dnes mají status rovnoprávných občanů. Kolonie už ale země nemají... co teď s naší touhou mít otroky? Hitler nám ukázal, že možnost je rozpoutat válku a zotročit si okolní národy. Tím bychom se ale dostali zpět k otroctví, které bylo díky své nemorálnosti zakázáno.

Francouzi, Nizozemci a Němeci nám to po druhé světové válce ukázali. "Pozvali" si do svých zemí "Gastarbeitery" z Turecka. Využili toho, že Turecko není ekonomicky na výši, a začali dávat Turkům povolení k pobytu a pracovní povolení na podřadné práce, které nikdo dělat nechtěl. Spojené státy mají něco podobného. Využívají hospodářské nevyspělosti Mexika a tolerují (i když ne oficiálně) migraci levné pracovní síly. Jdou na to ale špatně. Kdyby dávali Mexičanům pracovní víza, měli by migraci pod kontrolou. Ilegální migrace s sebou totiž nese i zvýšení kriminality. Občané Spojených států jsou sami proti sobě, nechtějí migraci, protože zvyšuje kriminalitu a "bere lidem pracovní místa" (o které stejně nikdo nestojí). Na druhou stranu kdyby nechtěli levnou pracovní sílu, tak by Mexičany ilegálně nezaměstnávali na sekání trávníků apod. Američané chtějí otroky, ale nechtějí dát řád přísunu otroků, a proto tam mají takový "bordel" v podobě jedné z nejvyšších kriminalit na celém světě. Není prostě možné omezovat přísun pracovní síly jen proto, že po omezení lidé volají. Oni totiž nevidí důsledky. V Čechách by také bylo méně kriminality spojené s Ukrajinci, na které sice každý nadává, ale plot si od nich klidně postavit nechá (hlavně když to udělají levně). Když sem přijdou a pracují na černo, porušují tak zákony, tak co je nutí dodržovat i ostatní zákony? Kdyby za spáchání trestného činu přišli o pracovní povolení, tak si dobře rozmyslí, co kde ukradnou. Teď nic neriskují, protože většina žádné povolení nemá a stejně je tu ilegálně, takže nemají co ztratit. Nepovolíme Ukrajincům hromadně pracovat u nás, protože zvyšují kriminalitu, ale ta je zvýšená jen proto, že jim u nás nedovolíme legálně pracovat. Začarovaný kruh. S Gastarbeiterama problém nebyl, ti byli v cílových zemích legálně. Kriminalita a eskalace násilí na předměstí Paříže v nedávné době nezpůsobili ti, kdo přišli za prací, ale o dvě generace později jejich vnoučata, která mají plný status občana, ale kvůli rasistickým předsudkům je původní obyvatelstvo stále zcela neakceptuje.

Spousta z nás ale stále tvrdí, že otroctví v dnešní společnosti ve vyspělých zemích není. Skrytou formu otroctví nevidí, ani když si jdou do svého oblíbeného obchodu v nákupním centru koupit značkové tričko. Cedulku s nápisem Made in Bangladesh vesele ignorují. Že tričko vyrobila levná pracovní síla (mnohdy i dětská) evidentně nepovažují za otroctví, ale jaký je rozdíl mezi tím, jestli je továrna s bangladéšskými dětmi fyzicky u nás nebo v Bangladéši, když výsledné tričko stejně skončí u nás? Vsadil bych se, že 99 % procent věcí, které denně používáme, bylo vyrobeno jen díky levné otrocké práci v chudých zemí. Tím, že si tyto věci kupujeme, otroctví podporujeme. Nechci ale házet špínu na nikoho z nás. I kdybychom se rozhodli z morálních důvodů utrácet více peněz za tričko, textilní společnosti stejně nepřestanou využívat levnou pracovní sílu, akorát se jim zvýší zisky (podniky minimalizují náklady, kdyby to nedělali, tak by zanikly, protože by je konkurence převálcovala). Ono ale není zas tak úplně špatné, že je využívaná levná pracovní síla v Indii nebo Thajsku. Když se rozhodne výrobce pevných disků postavit v Thajsku továrnu, musí vynaložit určitou investici a dávat lidem mzdu. Kdyby se rozhodl tuto investici neučinit, co by místní lidé dělali? Kde by jinde pracovali, a z čeho žili? Kdyby měli na výběr lepší alternativu, tak by v té továrně nepracovali. Koupí trička z Bangladéše podporujeme dobrovolné otroctví, ale zároveň i podporujeme tamější ekonomiku (můžeme se cítit jako lidumilové, že díky nám vlastně mají práci).

Dostali jsme se daleko od dobrovolného otroctví v Ománu. Otázka ale je, jak to bude s formami otroctví pokračovat? Ománcům jednou dojde ropa nebo už nebude kvůli novým technologiím potřeba. Indie časem zvýší svou produktivitu a zbohatne. Dříve byly ekonomické rozdíly mezi státy dány hůře prostupnými hranicemi a technologickými bariérami. V dnešní době globalizace se ale rozdíly časem setřou. Začíná to kopírováním západních technologií Čínou, což může za dramatický růst jejího HDP. Až budou technologie rovnoměrně rozprostřeny všude, nebudou ekonomické rozdíly (nebereme-li v úvahu přirozenou lenost některých jihoevropských národů). Vzhledem k zakořeněné potřebě lidstva mít otroky jsou dvě možnosti. Buď nastoupí další Hitler s plánem opět si zotročit nějakou zemi (což se doufám nestane), nebo v průběhu příštích pár let dosáhne technologie robotiky takové úrovně, že stroje plně nahradí při práci lidi. Pak by stroje mohly vykonávat podřadné práce, lidé by měli otroky a vyřešil by se i morální problém otroctví. Jedna věc by se ale nesměla stát... roboti by v umělé inteligenci nesměli vyrovnat ani převýšit lidi. Morální problém zotročování "chytrých věcí" by byl zpět (máme snad právo zotročovat věci jen proto, že nejsou organické?).