KONCEPT BEZ KOREKTUR

Existují různé dokumenty, které se snaží nastínit budoucnost země. Vychází z pozorování minulosti a změn na planetě, kterou nejvíce ovlivnil lidský druh. Článek ale nebude o nějakých děšení lidí, že dojde ropa atd. To vše z dokumentů známe. Bude o jednom typu člověka, který bude postupem času čím dál běžněší, až se nakonec stane (a možná i oprávněně) nejnáviděnějším typem, co kdy byl. Tento typ člověka zatím nemá jméno, protože ho v budoucnosti zatím nikdo nevidí. Já ale ano, tak si ho budu moct pojmenovat. Bude to těžké, protože nazvat ho po sobě nemůžu, protože jak jsem říkal, bude nenáviděný, a já nechci, aby po mně bylo pojmenováno něco, co lidé nemají rádi. Nazvu ho tedy Sumeritem, které zahrnuje dva aspekty, jednak vzniku, jednak cíle tohoto člověka. Je to část slova consumer, neboli spotřebitel, a odkazuje i na jednu z nejstarších civilizací, která jako jedna z prvních vymyslela určitou formu písma (obrázkové), což se nakonec ukáže jako počátek konce naší planety.

V jednom z předešlých článků jsem poukázal na jistou věc, která byla běžná v pravěku, a to, že lidé měli produktivitu jen o maličko vyšší než kolik spotřebovali za potravu a bydlení. Tenkrát ale produktivitu nešlo měřit, tak jsem jí nahradil volným časem, tedy časem, který člověk mohl věnovat něčemu jinému než sháněním potravy a zajištěním sebe sama a svých potomků. Lidé si ale osvojili nějaké pracovní postupy, například, že mamuty je lepší chodit lovit v tlupě a využívat určitou taktiku. Nejzásadnější byl ale vynález písma, protože zajistil, že se mohly pracovní postupy, které zvyšovaly produktivitu, předávat a dál vyvíjet. Zajistili i pořádek v organizaci vlastní práce. Člověk, který uměl číst a psát (byl gramotný), dokázal sepsat, co on a jeho kmen potřebuje a předat návod, jak to získávat. Písmo umožnilo vytvářet takový přebytek produktivity, díky kterému mohly vznikat města, velké stavby a nakonec i umění, které je jedním z nejlěpších měřítek přebytku produktivity. Uvedu zajímavost, když přijížděli první osadníci do Ameriky a začaly jí osidlovat, v Evropě vznikala krásná dílá - knihy, obrazy. V Americe ale začaly vznikat předměty umění až po delší době a v přepočtu na obyvatele v menší míře. Důvod je zřejmý. Při osidlování prostě neměli moc času, nejprve museli zabezpečit sebe a všechno vybudovat, teprve potom měli čas tvořit umění.

Se vzrůstající technologickou vyspělostí vznikal čím dál tím větší přebytek produktivity a mohla růst spotřeba jiných, než základních statků. Tato spotřeba činila život o hodně příjemnějším, člověk se už nemusel soustředit jenom na to, aby zabezpečil sebe a své blízké, mohl sobě a svým blízkým začít dělat radost dárky, které si z přebytku mohl koupit. Vznikl tak první spotřebitel, člověk, který nespotřebovává jenom statky základní potřeby, ale i jiné statky a dokonce po jiných statcích začíná toužit. Spotřeba těchto statků ho začne naplňovat duševně.

Všechno není ale jen růžové, existuje velká spousta lidí, kteří i kdyby se sebe víc snažili, nebude nikdy jejich produktivita příliš vysoká. Nemusí být vyloženě hloupí, možná pro ně jen neexistuje příležitost. Tito lidé žijí a žijou na hranici chudoby, v dnešním světě je jich několik miliard. Když se ale zaměříme na Evropu a serverní Ameriku jako ukázku aktuálního vývoje, zjišťujeme, že díky technologickému pokroku dosahujeme takových přebytků, že si můžeme dovolit lidi na hranici chudoby peněžně podporovat. Říká se tomu sociální politika a vychází z morálního předpokladu, že každý má právo na důstojný život. Sociální politika ale v průběhu času začala ztrácet svůj smysl, čím dál tím více lidí bere peněžní podporu, protože pracovat nechtějí, nevidí v tom smysl, možná i oprávněně. Jejich základní fyziologická potřeba je zajištěna, nepotřebují spotřebovávat další statky.

Nyní se podívejme na střední třídu. Průměrný člověk vychodí školu, najde si práci, partnera, má děti, začne řešit potřebu bydlení, koupí si byt na hypotéku a začne být v nekonečném kolotoči práce, aby na to vydělal, a spotřeby statků, které ho duševně uspokojují, aby se z toho nezbláznil. Veškerou práci, kterou vykonáme, a za kterou dostaneme peníze, směníme na odpočinek a relaxaci (dovolená, televizní seriály, masáže, kulturní a sociální vybytí se), ale je to jen výplň mezi prací, abychom se z práce nezbláznili. Protože ale toužíme po spotřebě (asi to v sobě máme geneticky zakódované), pracujeme více, abychom si mohli dovolit lepší auto, exotičtější dovolenou, nespokojíme se s průměrem. I když máme více přebytků a více peněz, vetšinou nepracujeme méně, i když tento trend se začíná také měnit. Ono ale není moc kde brát, kdyby se každých 10 let ubrala jedna hodina z pracovní doby, tak za 100 let nepracuje nikdo.

Nyní se podíváme na ty úplně nejvíc příjmoví, konkrétně na jejich děti, kteří se do luxusu a bohatství narodili. Ti prakticky jenom spotřebovávají bez jakékoliv přidané hodnoty. Využívají bohatství nakumulovaného jejich předky. Jejich zapojení se do chodu společnosti bude pravděpodobně jenom takové, že budou dohlížet na to, jak jiní lidé spravují jejich majetek, který jim vydělává peníze.

Máme tady tedy tři skupiny lidí, dvě z nich už nepracují, jen spotřebovávají. Největší skupina střední třídy pracuje, ale kdyby měla příležitost, určitě by za stejné peníze ocenila více volného času a větší spotřeby. A to je to, co se bude v příštích letech měnit. S nástupem comuputerizace, robotizace a jiné technologie zvyšujeme přebytky produktivity lidí. Vrátím se ale zpátky a řeknu, že všechno, co spotřebováváme je převtělená energie. Energie která se vyrobí v elektrárnách (uhelných, jaderných, solárních atd.). Tato energie je poté využívaná k práci. Přemístění předmětu z bodu A do bodu B pomocí motoru. Když něco přemístí nějaký předmět, koná tím vlastně práci a když jí nedělá člověk, tak se vlastně jedná o čistý přebytek produktivity. Když si vezmeme automatizovanou linku na výrobu nějakého výrobku, pracují tam stroje a pár lidí, které stroje dozorují a programují. V jisté fázi ale dozorování nebude potřeba, stroje budou dozorovat stroje. Programování už také nebude potřeba, umělá inteligence v daleké budoucnosti zvládne programovat sama. Lidé tedy v jistý moment dospějou do stavu, kdy nebudou muset vynaložit žádnou svojí práci na to, aby mohli konzumovat vyrobené statky. Schválně jsem přeskočil jeden krok, respektive vysvětlení, proč je každý výrobek pouze vyjádřením energie. V daleké budoucnosti plné robotů a umělé inteligence bude například existovat robot (poháněný energií), který třeba najde železo, sám ho roztaví, předá štangličku do továrny, kde jiný robot z kusu železa vyrobí nástroj nebo nějakou složitější věc, případně něco so bude sloužit ke spotřebě. V určité fázi tedy bude samotná energie vytvářet předměty skrze roboty. Člověk nebude muset utrácet za televizi, protože žádný člověk se nebude na její výrobě podílet, budou jí vyrábět roboti. Zaplatí jenom za při výrobě spotřebovanou energii, ale za tu výsledně také ne, protože se bude brát z obnovitelných zdrojů, a pokud ne, tak také to nemusí řešit, protože uhlí, uran apod. budou těžit opět roboti bez pomoci lidí. Čeká nás tedy krásná budoucnost, kdy čím více bude takovéhoto přebytku produktivity, tím méně budou lidé pracovat, a budou více spotřebovávat a uspojovat svoje duševno. Je to logické. Když se zeptáte člověka proč chodí do práce, tak řekne třeba vydělávám na dovolenou. Kdybyste mu ale řekli, že v budoucnu nebude muset pracovat a místo práce bude moct mít dovolenou navíc, tak bude nadšený a říkat si, proč v té době už nežijeme. Odpověď je, protože jsme ještě na začátku ekonomického vývoje a většina lidstva (část Asie, Afrika je ještě níž). Ještě je hodně dlouhá cesta k ultimátnímu stavu, kdy nebude pracovat nikdo.

Vrátime se ale k tomu zásadnímu typu člověka, kterého jsem zatím pořádně nevysvětlil. V naší nekonečné bídě pracovního vytížení vznikají kulturní statky, které způsobují, že můžeme chvilkově žít jiný život, takový, který jsme si vysnili. Jedná se o počítačové hry, filmy a seriály, sociální sítě. Počítačové hry umožní člověku, aby se třeba v nějaké hře stal pánem zeměkoule, a uspokojoval tak svojí vnitřní touhu po moci. Filmy mají podobný efekt, když nás nějaký film baví, vtáhne nás děj a máme pocit, že jsme toho součástí. Film nás ovlivní. Když vyjde opravdu dobrý film o superhrdinech do kin, tak když jdeme z kina, naše sebevědomí je hodně nahoře. Máme pocit, že jsme pomohli zachránit planetu. Na tenhle pocit si moc dobře pamatuju, když jsem asi v 16ti letech viděl film Den nezávislosti. Film prošpikovaný úkázkou moderní techniky a čeho je lidstvo schopno, lidstvo, kterého jsem součástí. A seriály, na ty se vydržíme dívat i několik hodin v kuse. Víc takových filmů, víc takových her, seriálů, víc všech statků, které lechtají na uspokojují naší touhu a lidskou přirozenost. Už teď se dostáváme do stavu, kdy si říkáme, že pracujeme vlastně jenom proto, abychom se mohli večer podívat na náš oblíbený seriál. Už teď existuje tolik filmů, že je za celý život nemůžeme všechny vidět, už teď nám přehršel zábavy dává takou rozmanitost, že zábava prakticky není vyčerpatelná. A nebudeme strádat ani v sexuální oblasti, už teď máme porno, hračky, virtuální realitu. Sociální kontakty jsou nahraditelné sociálními síťěmi.

Čím více bude společnost technologicky vyspělá, tím více si bude moc dovolit mít štědřejší sociální politiku a tím více lidí bude mít tolik peněz, že nebude mít potřebu pracovat. Užasně viditelné je to už nyní na ropných státech. Například v Ománu o Ománce v práci nezavadíte, a protože ještě nedělají vše roboti, dělají veškerou práci Indové. Ománci dostávají takovou podporu, že pracovat nemusí a mohou být doma a pouštět si klimatizaci na 18°. Postupem času bude čím dál tím víc přibývat těchto sumeritů, lidí, kteří nepracují a jenom spotřebovávají. Sedí doma, topí si (klimatizují), konzumují zábavu a poznání, často ani nechodí ven, kdybychom je zavřeli do kontajneru s jejich televizí, asi by si toho ani nevšimli. Tito lidé ani netouží po něčem víc, mají tolik prostředků, aby všechny své potřeby uspokojili. Jediné, co k životu potřebují je energie. Energie, která by vyráběla potaviny a předměty spotřeby. A protože víme, že energie není zadarmo, je vykoupena změnou klimatu, ničením přírody ve prospěch člověka, těžbou surovin, odlesňováním, rozšiřováním zemědělské půdy, bude existence sumeritů na zemi sice běžná, ale jinak naprosto zbytečná, protože nepracují. Nepřinesou světu vůbec nic, jen podíl na spotřebe energie, která bude ve výsledku drancovat planetu. Sumerit je finální stádium člověka, nepracujícího, jen spotřebovávajícího (a plně spokojeného). Možná snem každého pracujícího člověka dnes, ale ve svém důsledku to bude největší zahubitel už teď přelidněné planety.

Nechci končit nikterak depresivně. Když člověk ví, jak skončí, hned upadne v depresi. Docela na mně udělal dojem, myslím že to byl druhý díl seriálu doktor Who. Pojednával o vzálené budoucnosti, ve které země přirozeně zanikne (už nevím, jestli se srazí s jinou planetou nebo něco podobného) - den za miliardy let. Protože to byl známý den a lidstvo už dávno dobylo vesmír, mohli si ti nejbohatší dovolit se na tu show podívat z vesmíru. Na zánik planety. V ten moment jsem propadl mírné depresi, když jsem si uvědomil, že všechny krásné stavby, které stavíme, většina toho, co uděláme a vyrobíme, jednou zanikne. Proto je zásada žít tady a teď a vzdálenou budoucnost nechat našim nástupcům (ale v co nejlepším výchozím postavení). Každopádně to je budoucnost za miliardy let, teď se bavíme o sto až tisíci letech.

Mám pocit, že řešení existuje a není až zas tak zásadní, pokud se budeme všichni snažit. Jde o to, že země je schopná samostatné regenerace. Je to ale vykoupeno tím, že na zemi může žít pouze určite množství lidí. Při dnešním stavu technologického vývoje to odhaduji na 4 miliardy. Když snížíme uhlíkovou stopu člověka, možná za pár let by to mohlo být 5 miliard lidí. Na světe je ale už skoro 8 miliard lidí a planeta to bohužel nedává. Vůbec tím neříkám, že by měla být nějaká válka, která by počet lidí zredukovala, nebo nějaký virus, který by měl též vliv na lidskou populaci. Jsem přesvědčený o tom, že každý má právo mít děti a těšit se z nich, těšit se ze svých vnoučat a pravnoučat, a žádný Hitler nemá právo nás našich bližních zbavit. Války a pandemie přinášejí jenom utrpení a smutek, a my přece chceme žít šťastně a vidět děti vyrůstat. Řešení není ani uměle se rozhodnout, že nebudeme mít děti, abychom nepřelidňovávali planetu. To by se na nás zlobili naši předci. Ti, kteří tvrdě pracovali a živořili, aby mohli vychovat svoje děti a předat tak dál svůj odkaz. Já bych neměl čisté svědomí, kdybych se rozhodl že to utnu, a tím popřu snažení svých předků.

Řešení už existuje v Evropě a USA. Jmenuje se vysokoškolské vzdělání. Obecně existuje korelace mezi počtem dětí, které se narodí rodičům, a jejich vzdělaností. Samozřejmě můžou být vyskoškolky vzdělaní rodiče a mít 5 dětí, ale většinou budou mít děti dvě, často jedno. Naopak chudé a nevzdělané matky v Africe budou mít dětí deset. Počet Evropanů a obyvatel USA se mírně snižuje. Doplňují to migrantni, proto populace výsledně roste. Pokud zajistíme kvalitní vzdělání všem obyvatelům planety, snížíme tím přirozeně porodnost, a zároveň se omezí migrace, protože i státy Afriky začnou být "vyspělé". Mezitím populace planety vyroste k deseti miliardám, poté očekávám, že by měla populace planety začít přirozeně klesat a my bychom v tom neměli bránit, to znamená příspěvky na děti v učité kompenzační výši, aby se děti nerodily ze zištných důvodů, ať se děti rodí pouze z čisté lásky. Měly by dále vzniknout zákony, které povedou k zákazu jakékoliv úlevy při výchově dětí. Kdyby totiž děti místo rodičů vychovávali roboti, množili bychom se zase jako králíci, pokud nás výchova nestála žádnou energii. Stejně jako když má nějaká matka z ghetta deset dětí, a každé skončí v dětském domově, takže se na jejich výchově nepodílí. Nikomu tim neprospěje, ani planetě, ani svým dětem. Vědci by mezitím mohly vypočítat přesně, jakou populaci je země schopna unést, aby byla "v rovnováze" a stihla se obnovovat. Vzdělaná populace začne k tomuto vypočtenému počtu populace podle mně přirozeně klesat. Bude to sice trvat dlouho (několik desetiletí, možná staletí), kdy bude planeta jedna velká ekologická katastrofa, ale postupně se to začne zlepšovat, mohla by to zvládnout. Bohužel teď to vypadá, že alespoň naše děti a vnoučata budou bydlet na planetě o hodně horší, než na které jsme vyrůstali my.