Situaci na Krymu sleduji v posledních dnech velmi pozorně a běhá mi z ní mráz po zádech. Nikoliv proto, že bych měl ke Krymu nějaký vztah, ale kvůli tomu, že si málo lidí uvědomuje, jaký vliv bude mít boj o Krym na celý svět.

V médiích se moc nepíše o tom, co vlastně Rusové chtějí, proč tak moc riskují možný vojenský odpor mezinárodního společenství. Zajistit bezpečnost rusky mluvících obyvatel Krymu? Jakou bezpečnost? Dělá jim někdo něco? Krym je autonomní oblast s většinou ruského obyvatelstva, a já být Ukrajincem na Krymu, tak jsem radši zalezlý doma, natož abych někoho terorizoval, zvlášť pokud má na daném území většinu. Ani jeden zahraniční pozorovatel nic takového neviděl, jen Putin stále mele to samé, čemuž nikdo nevěří.

Z toho, co se na Krymu děje vyplývá, že akce byla pečlivě naplánovaná dlouho dopředu, někdo se ale evidentně přepočítal. Krym měl být vyčleněn z Ukrajiny stejným způsobem jako Jižní Osetie z Gruzie, to znamená vyvolání nepokojů v dané oblasti, donucení státu, aby zasáhl vojensky, a hned je záminka pro to, tam vtrhnout. Jenže Putin asi nepočítal s revolucí na Ukrajině, která mu zhatila plány. Nově se budující vláda vypadá, že se chce na západ, že bude usilovat o začlenění do evropských struktur a NATO. V ten moment by byly veškeré plány odtržení Krymu ty tam, Rusko by se asi neodvážilo narušit územní celistvost státu NATO. Putinovi tedy nezbylo nic jiného než dlouho připravovaný plán uskutečnit dřív. Problém ale je, že v plánu byly vyjmenovány záminky pro útok, které jsou ale zcela irelevantní díky revoluci, která se odehrála, kterou určitě Putin nechtěl. Mezinárodní společenství to díky tomu rychle prokouklo, a to dostalo Putina do izolace. Co teď ale s tím?

Proč ale jde Putinovi o Krym? Nejde mu o Krym, ale o Černé moře, které je dle nedávných zjištění bohaté na ropu. Kdokoliv, kdo by jí těžil, by začal konkurovat ruské ropě, jejíž cena by šla dolu, a zároveň by se snížila Evropská závislost na ropě z Ruska. Jde tedy o to mít kontrolu nad co největší délkou pobřeží, ze které se poté „rozparcelovává“ moře. V případě Abcházie to Rusku vyšlo, Gruzie už nemá na tuto oblast žádný vliv, přičemž Abcházie tvořila polovinu gruzínského černomořského pobřeží. Sekundární bonus by byl, že se zvýšila politická a vojenská moc Ruska v Černomoří. Kdyby ovládalo Krym, nemuselo by si ani pronajímat vojenskou základnu v Sevastopolu.

Vrátím se ale k otázce, co se současnou situací. V normálním případě by byla země označena za agresora v Radě bezpečnosti OSN a OSN by zmocnila některý ze států, aby opět nastolil status quo, stejně jako tomu bylo v případě války v Koreji nebo v případě iráckého vpádu do Kuvajtu. Jenže Rusko je stálým členem Rady bezpečnosti s právem veta. Těžko předpokládat, že by hlasovalo pro vojenský zásah proti sobě. OSN je tak paralyzovaná, protože ačkoliv se děje něco velmi špatného, nemůže zasáhnout. Pokud ale nezasáhne, znamenalo by to její konec. Společnost národů také nezasáhla, když Itálie napadla Habeš před druhou světovou válkou, díky čemuž se ukázala jako naprosto neakceschopná organizace a ztratila v ten moment jakýkoliv význam. Z organizace, která měla zajišťovat mír, si začal každý dělat dobrý den, Německo, Itálie i Japonsko si mohly dál jet svojí militantní politiku.

Je zcela jasné, že Putin se nestáhne. Za prvé by vypadal jako slaboch, což by byl konec jeho vlády. Za druhé by Rusko ztratilo možnost ovlivňovat dění na celém světě. Prostě v tento moment musí Rusko ukázat svou sílu, jinak na něj v budoucnu nikdo nebude brát ohled, až se bude jednat např. o Sýrii nebo o iránském jaderném programu. Západní velmoci trochu nepromyšleně vyzývají Rusko, aby stáhlo své jednotky, díky čemuž sice vypadají dobře ve světových médiích, ale zároveň to zase udělá slabochy z nich, pokud Rusko neuposlechne a oni nic neudělají. A vzhledem k tomu, že neuposlechne, je zde velmi velké riziko že konflikt nakonec skončí válkou, protože nikdo nebude chtít prohrát hru na slabocha, neboť jak jsem říkal, slaboch ve své zemi končí, další volby nevyhraje (naštěstí na tom Obamovi nemusí záležet, když je toto jeho poslední volební období).

Další možný očekávaný vývoj je, že Rusko bude vyloučeno z Rady bezpečnosti OSN. Nevím, jak moc na toto charta OSN pamatuje, ale způsob by se jistě dal najít. Země usilující o stále členství v Radě bezpečnosti jsou slepé, pokud v tomhle nevidí příležitost. Konkrétně se jedná o Indii a Brazílii. Rusko by si možná na konfrontaci s Británií a Francií věřilo, neboť ony by pravděpodobně vedly mezinárodní jednotky na osvobození Krymu. Pokud by ale Rusku pohrozila další jaderná velmoc Indie, Rusku by nezbylo nic jiného, než se stáhnout, a Indie by se na oplátku stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN.

Stále mi ale není jasné, proč Turecko dovolí, aby Rusko tak moc posílilo v Černomoří, přičemž jeho armáda by se alespoň, co se týče konvenční části, mohla ruské vyrovnat. Turecko je součástí NATO, stojí za ním další silné státy. Jako jediné si může dovolit silnější rétoriku než jen "chceme dosáhnout diplomatického řešení". Putinovi velmi vyhovuje, pokud Západ mluví pouze o diplomatickém řešení, čím víc totiž bude vojensky aktivní, tím silnější bude jeho pozice při vyjednáváních.

Tak či tak, Putin pravděpodobně vyhrál. Aby se západní státy vyhnuly povinnosti vojensky zasáhnout (jen blázen by šel do války s jadernou mocností), budou souhlasit s tím, že se na Krymu bude konat referendum o osamostatnění se. To bude úspěšné ze dvou důvodů, za prvé část rusky mluvících obyvatel bude hlasovat zajisté pro osamostatnění. Zbytek, který by normálně hlasoval proti, bude nyní hlasovat pro, protože vidí, že Krym součástí Ukrajiny znamená domnělou hrozbu pro mír v oblasti. Tu hrozbu ale schválně vyvolává pouze jedna ze zemí. Neuvědomí si ale, že jakmile se Krym osamostatní, Putin využije svého vlivu, vznikne silně proruská vláda, a postupem času pravděpodobně požádá o integraci do Ruské federace.

Samostatný Krym zajistí, že nikdo nebude vypadat jako slaboch, reálným vítězem ale bude Putin. OSN ztratí kredit.